,,K,, je zpět. -KONECCENOK-
Upraveno:Každej asi někdy slyšel frázi „Nedělej s komára velblouda“ ale víte, že to občas může být celkem sranda s „komára“ toho „velblouda“ udělat?
Dík Hipíkovo sexuálním aktivitám jsme se jednou takhle dostali do pořadu Reprák, který běží na Plzeňský 1 a samozřejmě na webu.
Na tenhle „slavnej“ díl se můžete podívat zde: https://www.youtube.com/watch?v=9o3hzukY6Bg
A přestože naše role v tomto pořadu nebyla velká, rozhodli jsme, že s toho vytěžíme maximum.
Říká se „Není malých rolí, jen malých herců“. Hovno. Zkuste si předvést svoje herecké nadání, když vám zabírají jenom nohy a longa nebo, když vůbec nevíte, že vás točí a vy, unavený po celodenním výletě, bez chlastu ale řádně zhulenej, sledujete show plnou lásky a míru, a myslíte přitom jenom na to, že by ste si (slovy Irvina Welshe) dali jednu super jízdu na kočce u baru. To prostě není možný se plně umělecky vyjádřit a ukázat tak světu svůj talent. V mém případě to dokonce vypadá, že tam prostě jen stojím s kulichem na hlavě a vůbec nevím co se děje, samozřejmě krom tý části s mýma nohama a longem.
Rozhodli jsme se proto uspořádat autogramiádu herců, tedy mě a Hipíka, a to samozřejmě ve velkém stylu. Takže první, nejdůležitější a zároveň poslední věc, kterou bylo třeba udělat, kromě toho se
dostavit ve správný čas na správné místo bylo vytvořit pozvánku. Vytvořit něco v duchu „Jelikož jsme měli možnost si zahrát v jednom slavném pořadu, rozhodli jsme se Vás tímto pozvat na jeho premieru a zároveň naší autogramiádu…“ samozřejmě
nebyl problém. A i když si ani jeden z nás nebyl příliš jistý, jak to na takovýhle akcích chodí, přišlo nám samozřejmé, že každá správná akce má svůj časový harmonogram. Ten náš vypadal přibližně takhle:
17:30 – Premiéra pořadu
18:00 – Přednáška na téma „Jak se dostat do TV“
19:00 – Autogramiáda obou herců
20:00 – After párty
Asi největším vtipem na týhle akci bylo, že samotná akce měla být jen zástěrkou pro jiný vtip, ke kterému bylo třeba dostat několik lidí na jedno místo. Jelikož se nám bohužel, v důsledku nedostupnosti jistých materiálů (Ne, nemám na mysli drogy) nepodařilo tento vtip provést, jeho celé znění a konkrétní osoby, kterých se týká, vám dnes nemůžu prozradit.
Nu a pak už tu byl onen večer. Jelikož jsme se celou dobu snažili sehnat věci na náš plánovaný vtip, nebyl bohužel čas dotáhnout naší „autogramiádu“ do extrému, jak nás napadlo těšně před začátkem akce. Asi by to byla o něco větší sranda, kdybych opravdu měl připravenou přednášku na několika listech a na samotnou autogramiádu připravený kopie našich fotek k podpisům. Nicméně vybavil jsem se alespoň lihovým fixem, aby naši fanoušci nebyli zklamáni.
Nikdy mě nepřestane bavit, pozorovat jaký na mě má účinek „sláva“ nebo chcete-li zájem ostatních. Vždycky jsem se považoval spíš za introverta, ale postupem času jsem si vytvořil zdravý návyk k tomu být středem pozornosti, dokonce mám pocit, že to někdy i cíleně vyhledávám.
Přestože jsme pozvali asi 300 lidí, dorazila jen naše Plzeňská parta. Samozřejmě s tím se počítalo ale proč nepotěšit pozvánkou i pár lidí na víc. Když všichni dorazili, pustili jsme TV a čekali, až to začne.
Tenhle večer se stalo i něco jinýho. Zjistil jsem, že už je zpátky. Co? Nu přece to „něco“ co jsem teď dlouho nemohl najít. Kouzlo je zpět. Otcové zavřete svý dcery, možná radši i manželky, ,,K,, se vrací na scénu.
Když pořad skončil. Už jsem byl v náladě. A aby se pokračovalo v programu, začal jsem s přednáškou. Samozřejmě jsem jí stihl jenom uvést „Takže dobrý den, vítám vás na přednášce,Jak se dostat do TV’“ zahlásil jsem vážným hlasem. To vzbudilo vlnu smíchu a začalo se pít. Noc začala.
Jak se to pozná, že je „to něco“ zpět? Holky se na mě usmějou, když se usměju. A to se neumím smát!
Bavil jsem holky, bavil jsem kluky, bavil jsem svět, bavil jsem vesmír, bavil jsem sám sebe a bavil jsem svůj malý svět, svůj malý vesmír. Prošli jsme několik barů, ale stejně jsme se pak vrátili do Pantera, tam mám totiž, jak jsem si všiml, konečnou stanici. S fotbálku bolí záda a míček lítá strašně pomalu, když je člověk zhulenej.
Už jsem vám říkal o mí malí hře? Jmenuje se „Co všechno vydrží zaměstnavatel, než se nasere a vyhodí mě z práce“. Následující den jsem si jí zase rozhodl zahrát, ale samozřejmě jsem o tom ještě nevěděl. Domů jsem přišel asi ve 2 a asi slušně nakárovanej, podle toho, že jsem za sebou všechno oblečení nechával po celým bytě. Ne, že bych to normálně nedělal, ale snažím se to omezovat na svůj pokoj s chodbičkou, takže když jsou hadry i jinde, je něco špatně. Když jsem se druhý den vzbudil do slunečného dne, řekl jsem si „Kurva“, světlo totiž bylo jasnou známkou toho, že jsem už měl být v práci. Mobil mě v tom ujistil, bylo 11:12. Bylo mi blbí psát omluvnou sms, tak jsem se na to vysral. V práci jsem pak čekal celkem problém, ale vše vyřešilo předstírání blbečka, co neposlal sms a strašně toho lituje. Kdy už mě kurva vyhodí?
Umět to popsat, udělal bych to, ale prostě a jasně byl to večer, kdy jsem byl zase naplno v provozu a ráno jsem se vzbudil s pocitem dobře odvedený práce. Občas je sranda z ničeho udělat něco a prostě se jen tak bavit, dokud se člověku chce.
Podepsal jsem jednu dívčí paži.
,,K,,
Reflexe:
Občas se chce na všechno vysrat, aby se člověk dostal do pohody.
Občas to prostě chce bandu přátel a dobrou párty.
Občas.
Nejlepší kalby jsou, jsou ty spontánní.