Zamyšlená.
Upadajíc v chlad.
Stojíc u propasti, s Tebou v náručí.
Přemýšlejíc nad západem Slunce
fialovo rudé podtóny šedi mizící za obzorem...
Naděje,
která tu dnes není
jen naše snění
dodávajíc odvahu
tolik zbabělým činům.
Tak pojďme snít
o životě jiných,
když ten Svůj si zařídit neumíme.
A že stále sníme? A sliby vanou?
Pryč?
A kam! Dožene nás beznaděj!
Stojíš tu, rozednívá se, Tvá náruč je prázdná.
...vítr nás odvál zase o kousel dál...
...chtělo to nějakou myšlenku, která by zachránila svět...