Večerní...
Někde v dálce objevíme jiný svět,
pak přijde anděl a spasí nás.
Stojíš o to? Já ne. Tedy, o to spasení.
Není co spasit. Už to nejde. Ani, nechceme.
Proč taky.
Sedím tu, chtíč utéct realitě.
Utíkám v myšlenkách, z části i v činech.
A jsem spokojená, se sebou a s ním.
Ale oni, oni všichni okolo, jsou také spokojeni?
Voláš na Mars, a já na Venuši, však chtěl bys na Pluto, mezi své
z jiné doby.
Tato doba nikdy nebude naše.
Tvore noci, dítko okamžiku.
Jiskra, když to ostatní je slepé.
A teď tu ležíš vedle mne a teskníš, v touze divočiny.
Chuť proběhnout se.
Splním ti to tvore němý.
Jednou, utečeme na rozlehlou pláň a vykřičíme naše touhy.