The End Of Six Thousand Years
The End Of Six Thousand Years – Isolation ( Still life Records – Refoundation Collective)
Každý z nás určitě zná dny plné nudy a obzvlášť když jste nemocní. Snažíte se najít jakoukoliv činnost na zabavení a ve chvíli kdy už váš repertoár je prázdný tak projíždíte ipod a koukáte na kapely, které vám přinesli známí a ochutnáváte a hledáte něco co by vás zaujalo. V tomto případě jsem došel ke kapele The End Of Six Thousand Years z Itálie- bergamo,brianzaravenna-sassari. Teosty vznikli v roce 2004 a mají za sebou třípísňové Demo z roku 2005 a split album s Embrace The End z roku 2006, které má nádherný obal.
Je zvláštní, že tuto kapelu jsem začal poslouchat před spaním a tak jsem si na ní zvykl, že několik týdnů mně provázela jen za večerních hodin. Až dnes jsem si ji pustil za bílého dne a donutilo mně to znovu v klidu usnout. Ale není to tím, že by mně kapela nudila naopak má zvláštní schopnost mně uklidnit i když to chvílemi hrne dost pekelně a rychle. No ono se není čemu divit po shlédnutí triček v kterých kluci hrají. Vždy mně potěší když se někdo nestydí za staré metalové/death/grind kořeny. Trička kapel Carcass, Napalm Death, Metallica, Goatsnake atd…mi vyčarovali úsměv na tváři.
Album otevírá pulzující zvuk, který znepokojuje svoji intenzitou která postupně zaniká pod kytarou, která se jemně zařezává a připravuje prostor pro těžkotonážní nástup bicích a celého ansáblu. Zvuk, který se na vás vyvalí je opravdu hutný a zároveň čistý. V půlce se Isolation přeline ke krásné kytarové lince která dá do provozu celý kolos a vstoupí do všeho dvojšlapka a opět se nám vše zhutní. Skladba pomalu končí a přechází pomalu do další pod jménem The Sun Abys, která vás vyvede z omylu, jelikož intro znělo velmi romanticky. Blackový začátek mi dal zavzpomínat na zimu a na skládání podobných věcí. A máme tady kapelu v plné síle. Chlapci z Itálie se ženou kupředu jako římský povoz s hřebci v říji a vyvstává mi otázka jak sem mohl s tímto nákladem usínat. Ale skladba není pořád ve stejném tempu. V určitých okamžicích kluci ví kde zpomalit či zrychlit. Nezní to totiž prvoplánově a má to šťávu. Co se týká zpěvu tak to není nic nového ale vůbec mi to nevadí a k této kapele mi sedí. Scratch Arcadia Mirrors je načichlá melodickým Death Metalem. Chvíli ve středním tempu a chvíli v tempu, které mi evokuje asi nejvíce Darkest Hour. Cením rychlých kytarových black výjezdů, které mně nutí třepat hlavou. In Sleepless Silence začíná pomaleji než předešlé skladby a dává tušit její sílu. Bicí přechody jsou propracované a kapela ještě víc zpomaluje a kytary dali připomenout lehce další oblíbenou kapelu Misery Signals. Ale jen ve dvou vteřinách. Skladba pořád pokračuje a uniká do dálky, která dá tušit, že vaše cesta bude ještě dlouhá. Kytarové vyhrávky podbarvují celou atmosféru skladby. Jedna z velmi silných skladeb tohoto alba a také nejdelších se stopáží 7:30 minut. Instrumentální Override začíná zastřenou basou s grindovým nádechem a také je v pomalejším tempu. Jakoby 7 minutová skladba pomyslně rozpůlila album a poslala jeho půlku do temných vod a všechno okolo ztěžklo i s vašimi nohami a nemůžete dál a v okamžiku nepozornosti dostanete ránu kyjem a jede se dál ve znamení rychlosti. Waking The Great Keeper začíná deathovým násypem ala The Black Dahlia Murder a nutí k circle pitum, které velmi rád uspořádám pro své sousedy sledující odpolední A-Z Kvíz. Kapela hrne, práská bičem a nutí vás bežet seč vám síly stačí. Tato deska je energická, bez zbytečných kytarových orgií, které podobné kapely preferují a její stopáž 35 minut je velmi sympatická. Z mého pohledu ideální stopáž pro typ kapely jako Teosty. Těším se až kapela zavítá k nám nebo třeba na Fluff Fest do Rokycan.