Pro přehrávání skladeb je třeba zapnutý javascript, flash plugin verze 9 nebo HTML5 kompatibilní browser.
Po dlouhém dumání jsem se rozhodl konečně si vyplnit svůj profil, který, sic je založen už nějaký ten pátek, doposud zel prázdnotou a jehož navštívením se nikdo nic nedověděl. Počínaje dneškem se vám tedy dávám všanc, na pranýř osudu a úkladům, jež skýtá tento portál (ach jak poeticky lze vyjádřit takovou hovadinu o:))
Ale konec žvatlání. Jakže jsem se tu vlastně dostal? Sám od sebe bych se do těchto míst asi nedokopal. Přeci jen existuje množství jiných portálů, kde mohu vystavit své foto a chlubit se sám sebou (že by byl internet také rájem pro egoisty?). Ne ne, tím to nebude...
Moje cesta sem začala asi v době, kdy se mi chýlilo k roku dvanáctému a já toužil, po vzoru mých oblíbených kapel, po slávě a radosti plynoucí z hraní na hudební nástroj, z hraní v rockové, popové, metalové a jiné kapele (hlavně aby to vynášelo a faninky byly fyziologicky šikovné ;)). V té době jsem tedy po dlouhém rozhodování usedl za bicí soupravu a jal se zkoušet první tempa a breaky. Zkusil jsem to i s hudební školou, ale v průběhu čtyř let jsem zjistil, že toto pro mne opravdu není "to pravé ořechové" a vydal jsem se vlastní cestou. Dodnes nevím, v čem byl hlavní kámen úrazu. Zda-li ve mně - neschopném žáku, či učiteli, který hru na bicí ovládal asi jako já v současnosti hru na klavír (=pouze na teoretické úrovni). Ale nebudu polemizovat. Pár věcí - znalost not, nějaké ty přechody do začátku, základy ladění bicích nástrojů apod - mi tyto čtyři roky určitě daly. Každopádně si myslím, že to je pouhé minimum z toho, co jsem se naučil takzvaně "na ulici".
První má kapela přišla v šestnácti letech a s ní začala strmě stoupat i má zručnost ve hře na mé milované bubínky. Po roce bylo však konec radovánkám a já byl nucen, díky rozpadu mé prvotiny, vydat se vlastní cestou. Od svých sedmnácti let jsem dal dohromady ještě dvě kapely, z nichž jedna existuje dodnes a daří se jí čím dál lépe, a v několika dalších jsem působil. Tyto čtyři roky (vlastně už skoro pět let - podzim je můj narozeninový den) mi daly nemalé množství zkušeností. Sice nestuduji rudimenty a paradidly (i když v ruce je mám, aniž bych o tom věděl), nesedím hodiny u instruktážních videií, ani půl roku nevybírám jeden činel. Přesto stále přežívám a vidím, že má práce nese výsledky. Zastávám teorii, že hudba má jít hlavně od srdce a až pak má následovat hlava o:)
Historie:
|
|
|