Tomstr

Praha už volá... Tenhle rok je, co do počtu štací v hlavním městě, celkem bohatý. Už potřetí jsme jeli ukázat naše umění do místa, kde koncentrace lidí je více než příznivá a tudíž potencionální počet fanoušků více než velký. Ta věta vypadá zkurveně, ale přepisovat ji nebudu.

3 dny předem samozřejmě zase problémy s autem... To by taky bylo, aby se to obešlo bez komplikací. Žhavíme telefony a máme obrovské štěstí, když nás Honza z kapely Hoodermaniax spasí se slovy, že nám teda všechno pujčí. Pěkný socky jsme, víme. Jenže ty lednice prostě nejdou tahat autobusem! Zato lidi jo, a tak v půl pátý nasedáme ŽB-Florenc. Před sedmou jsme v centru a koketujeme s čízáčkem. Ten chutná jako vždy a přesunujeme se k XT3, kde už čeká druhá polovina výpravy. Klub skvělej, ale to tahání je v prdeli. Nekonečnej počet schodů do útrob samotného pekla! Nataháme těch pár cajků, pokecáme s produkční a "jdu na jedno, zlato". Nefiltrovaný, filtrovaný, je to jedno, hlavně to sem lifruj.

Koncert zahajují Willow Lake a oproti nám super kultivovaný zvuk. Příjemný setík zahraný s grácií končí a my se přesunujeme z baru na backstage. Ta byla obrovská! V podstatě všechno už máme připravený na podiu a jen zapojíme pár kabílků. Nasadíme kytary, brejle, komedie na hlavě a volume doprava. Diváci nezklamali a bylo jich opravdu požehnaně. XT3 navíc není žádný mega klub, takže se tam vytvořila strašně dobrá atmosféra. Bavilo nás to hodně a vůbec jsme nechtěli jít z podia. Snad jsme to moc neprodloužili a lidi nebyli nasraný. Po nás našláplý Hoodráci a to bylo pěkně od podlahy. Tam se nikdo s ničim nesere!

Potom následovala neřízená střela v podobě piva. Spoustu piv. No, dopadlo to tak, že kluci chodili na holčičí záchody a naopak. Křičíme na sebe debilní hlášky z debilních keců. Prdel šílená. Otočím se a už jen vidím, jak holky provádějí oku lahodící bodyshot. Sklidí mohutný potlesk a všichni se náramně baví. Loučíme se se zbytkem, jež nehodlal večer zakončit a jedeme na byt. To by ale nebylo ono, kdyby jsme šli už spát. Takže si necháme uvařit špagety s americkým dresingem a v půl čtvrtý to zapijíme 3-ma tequilama! 3x hurá. Že jsme ještě tancovali v pokoji? Co si nepamatuju se nestalo.

Týden uběhl jako voda a hurá zase ke strojům. Deppl na nás po roce čeká, a spolu s námi budou na pódiu zkoušet i The Scoffers a Last exit. Zkoušet proto, že akce nebyla 300 z místa, ale i tak to byl pohodovej koncert. Poslední dobou se mi zdá, že mi nějak nejde psát souvislá věta, tak aby to nebyly totální sračky, budu se snažit trochu víc.

Musíme vzít i mikrofony a nazvučit si to. Ono při slově nazvučit jsem čekal, že tam bude alespoň nějakej miminálně 3-stopej mix. Nebyl. :) Takže kluci ze Scoffers, kteří zpívají ve 3-4 lidech najednou zpívat nemohli. Po počátečním porodu jsme to jakž takž nazvučili a večer startuje! "Posměvači" mají na malý klub neskutečně dobrý zvuk! Díky tomu super vynikají jednotlivé nástroje. Noo, máme se ještě hodně co učit. :D Sehranost uzemňuje nejednoho diváka k zemi a mě nezbívá nic, než jen čumět! "Stop analyze" se mi líbí nejvíc a jestli dobře pamatuju, byla to závěrečná pecka. Profi výkon...

Druzí my. Noo, už jsme odehráli lepší koncerty! :) Ale každej den není posvícení. Holt se trochu na našem výkonu projevuje i to, že v době většího koncertního vytížení nemáme čas a asi i chuť zkoušet. Bude líp! Musíme věřit! 

Poslední dnešní kapelka - nám dobře známá liberecká banda LAST EXIT. V sestavě jako když sem se byl mrknout u nich na zkoušce v roce 2008 a opět vynikající! Basák je naprostej stroj, kterej si to pěkně odspodu bublá. Dodo trestá kytaru, jako dřív a to mě hodně baví. :) Ze začátku nebyl moc slyšet zpěv, ale nějak jsme to poladili a bylo to dobrý.

Když to všechno dohraje, pokecá, poladí, vyřeší, dohodne, je čas balit... Věcí je zase jako smetí, ale pomáhá nám i Tom, takže to utíká. Cestou se zastavíme na již tradiční kebábek a neznechutí ho ani 10-ti sekundová policejní kontrola. Výbornej večer se skvělejma kapelama! Víc takovejch...

Akce v JBC n.J. se minule tak moc povedla, že se Milan rozhodl ji zopakovat. Kapely jsme si tentokrát dohodli my a společnost nám dělali Shackles a Cumunolimbus. Nakládání naopak ve velké parádě, protože už víme co a jak. Cesta v ještě víc zaplněné felině taky OK. V Jablonci je celkem ještě zima, a tak jsme byli malinko překvapení. Nevadí, zahřejeme se RUMem. 

Když se na to teď podívám zpětně, cajků máme teda požehnaně... S notnou dávkou alkoholu zahrajeme svůj set pro tentokrát né tolik početnou diváckou kulisou a přenecháváme místo Libereckým kamarádům. Cumunolimbus válí jen ve čtyřech, ale na výkonu to nijak výrazně vidět/slyšet není. Zlepšují se každým hraním. Dáme ještě pár pívek a pokec a balíme.

Cesta bez kontroly, v Brodě necháme káru v garáži a jdeme si po svejch.