Tomstr

Po více než měsíční pauze jsme jeli načít nový rok, tentokrát už s číslem 2012. Na akci nás pozvala domácí skupina RAIN, která křtila nové CD "Cesty za sny". 3 pecky jsou k poslechu na jejich BZ, ale lepší bude, když je podpoříte koupí toho jejich děťátka.

Na sedmou jsme před Rock-pubem a po krátkém manévrování, kdy nevíme kde jsou jednosměrky, vykládáme věci do klubu. Prostor to není nejširší, ale za to je celem hluboký. "Hmm, to bude aso koule až začneme hrát". Jenže na pomoc přichází náš oblíbený zvukař - pan Lžíčař! Zvučil nás už v Raspě a tak nebylo pochyb o tom, že zvuk (alespoň na podium) bude OK. A byl! Opět jsem se skvěle slyšel a mít ještě jednu bedničku u Michala, byla by to pecka. Klobouček! V publiku to byla malililnko koulovatý, ale asi né více než obvykle. Chladnější odezva nás nemůže zastavit a plníme místní osazenstvo hrubými riffy až kapky potu stříkaj. Pro moje pohybové nadšení ovšem neměla pochopení sluchátka a po krásném roce se odporoučela do pekel (samozřejmě tomu předcházelo rozdupání v zápalu boje s kytarou!!). Naštěstí jsou již objednaná nová, tak to snad bude zase v cajku.

Po nás se představili RAIN, kteří po krátkém úvodu polili CD šampusem. K tomu jim pomohli kluci ze Silent session, kteří byli na programu jako poslední. Rain mě baví svými hutnými riffy, kde odspodu sází basák Hanz a pokračuje to přes Honzovu skvěle vypadající sedmistrunku. Zvuk super a nechápal jsem jak je to možný -> prostě dobrej zvukař. Po hodince a kousku se připravují turnováci. Profi zvuk doplňují skvělým zpěvákem a pokud by jste měli najít jediné bubeníkovo zaváhání (i po tom obrovském přídělu alkoholu co v sobě měl), čekali by jste asi hodně dlouho. Jestli by jste se vůbec dočkali. Tenhle týpek je pro mě asi to nej z drumerů, co jsem kdy naživo viděl...

Pokecáme, najdeme zbylé členy kapely,jež se válejí kdesi v alkoholovém delíriu a je čas jet domů. Jablonecký kebab je pak poslední zastávkou večera. Michal málem ještě přijde o prsty, Peťa se probere z komatu a rozcházíme se za jemného sněhového vánku...

Přátelé kamarádi, s IN TOUCH jsme se rozhodli vyloudit úsměv i na té nejzamračenější dětské tváři. A čím to chceme udělat? No přece naší deskou Nevinný odsouzení vydanou letos v září!!! Všichni kdo neměli tu možnost si ji pořídit na koncertě, či nás podpořit nechtěli, teď mají možnost všechny písničky slyšet, stáhnout a narvat do svých hudebních přehrávačů a telefonů... 

Stačí kliknout na tento odkaz (nebo na booklet zde níže vlepený) a poté FREE DOWNLOAD.

http://intouchband.bandcamp.com/

V životě bych si chtěl zahrát s mnoha českými skupinami, ale je jen jedna, která můj hudební vkus natolik ovlivnila, že bych dal cokoliv za to, abych s ní sdílel pódium. Je to klubová legenda K25A. Můj sen byl však jen lehký odvar toho, co se stalo ve skutečnosti…

Byla zima (a taky svátky), 3.12.2011 a nás čeká hraní s onou TOP kapelou. Nepřikládali jsme tomu z počátku moc velkou váhu. Spíš jsme čekali, že až Káčka dohrajou, bude trvat celou věčnost než to sbalej a my přijdeme na řadu ve 2 ráno, žádný lidi už v klubu nebudou a Varťák a spol. budou už dávno v posteli. Asi není třeba psát, že takhle to opravdu nebylo. Přijedem k Vlaku a přichází první zděšení: „Ty vole, tak kdo jde první?!“ Hanz to vzal na sebe a vcházíme do útrob klubu. Hned u dveří se na nás směje nejznámější člen K25A – Varťák. „Aaa, po-kapelka přijela…“. Nervozita byla obrovská, ale jakmile nám Tomáš sám ze svojí iniciativy podal ruku a představil se, bylo jasný, že tenhle člověk není žádná primadona. Tahle příjemná věc měla odstartovat nejkrásnější hudební zážitek v dějinách IT. Když jsme složili věci do šatny, Tom se rozpovídal o svý aparatuře. Věřte, že má o čem mluvit! Ty stěny Orangů nejsou jen tak ledajaký. Vysvětlil nám všechny technikálie a na závěr dodal: „No a to nový VHT mi koupila Lucka (Anna K.) k vánocům. :)“ Ještě jsme stihli pokecat o koncertě s Korn a probrat nějaký ty historky z devadesátejch let a hodina a půl uběhla jak voda. Skvělý. Jdou hrát.

K-áčka to vzali pěkně od podlahy a s ničím se nesrali. Gagarin, Vyhoďme ho z kola ven, Vampýra, Maso… mazec. Koncert trval asi hoďku a byl neskutečně energickej. Lidi je stále žerou. Ještě nesmíme zapomenout na dva přídavky a je čas udělat dětem pápá. Chlapi dohráli a teď to začalo být hodně nervózní… Bedňáci nevypadali, že by chtěli něco sklízet a podium se ani po 30 minutách nezměnilo. Michal kluky poprosil, jestli by je nemohli popohnat a najednou to šlo. :) Nosíme věci na (nové a luxusní!!) podium, a trochu už to na nás dolíhá. Klub je stále plný, několik lidí sice odešlo, ale drtivá většina zůstává. Poprosíme Kurty o fotku a jdem se vyfotit do šatny, kde nejsou chtiví fandové. „Kluci, poslechnem 4 songy a pojedem dom“, pronesl Tomáš. Jenže to netušil, že tak snadný to nebude. Ladim kejtru a slyšim: „Ty vole, co to máš za kytaru?? Máš lepší ladící mechaniky než já!! Ukaž!!“ (Jenže Tome, ty máš kytaru za 30 litrů!! :D) Michal asi před měsícem v hospodě řikal něco v tom smyslu, že řekne, aby si s náma zazpíval Maso. Nejevilo se mi to jako dobrý nápad především proto, že Tomáš je velký zvíře v oblasti ochrany autorského práva. Máme nazvučeno a jdem se ještě vymočit. Přijdu na bar a v náladě řeknu: „Tome, zazpíváš si s náma MASO?“. A teď jsem čekal, jak nás strašně ztrestá, že podvádíme OSU a kdoví co ještě. Víte co udělal: „Heej, jasně!! Ale dejte to někde z kraje, my asi pak pojedeme“. Vyrazilo mi to dech, ale nějak jsem to ustál… Michala to vůbec nepřekvapilo, zamrmlal něco v tom smyslu, jako že OK.

Jdem do plnejch a otevíráme songem „27“. Následuje nově přetextovaná mlha a pak… MASOOO. „Tome, pojď si s náma zazpívat…“ Po chvilce stojí vedle vás, celej vysmátej. „Tak jo, otevři ty dveře!!“ Tohle MASO jsem si užil uplně nejvíc. Lidi najednou pařili jak zblázněný a koukali, co se to kurva děje. Ano, IN TOUCH a u mikrofonu Tomáš Vartecký. Mrdička… Snažili jsme se set dohrát jak nejlíp umíme a přineslo to ovoce. Lidi vydrželi a my je odměnili tím nejlepším, co jsme jen uměli. Dohrajem a neseme se na vlně euforie. Na baru nám gratuluje Viking (který půl koncertu stál pod podiem a podupával si) a začíná další rozhovor s tou asi už 1000x zmíněnou celebritou. „Hele kluci Občas sem byl až nasranej, že vám to tak dobře hraje… Máte rádi K25A a Foo fighters co?“ :) Tahle pochvala potěší. Neskutečně. Hanzák s Petou ho ještě vylijou místní lihovinou a teď už je opravdu čas jet domů.

Jsem neskutečně hrdej na naši kapelu. Tohle je odměna za tu dřinu a je to odměna přesladká! Sen se stal realitou….

Youtube Video ZSAeCxS3yI0