Tomstr

Po delší době jsme si zase jeli zahrát. Úžasný křest je měsíc za námi, tak jsme museli to naše nové EP-čko trochu propagovat. Akce se konala v Jablonci nad Jizerou v Lidovém domě. Báli jsme se, že sál bude velkej jako prase a těch pár lidí se tam ztratí. Prostředí však bylo parádní! Krásný dřevěný balkónek a velký prostor pro kapelu nabízel skvělou příležitost předvíst se v plné parádě. Spolu s námi se odhodlali na sever i MOROKWENG a No Side z Rakovíka. Už při příjezdu bylo přítomno několik lidí... Hmm, třeba někdo přijde. A fakt přišel!! Sál byl celkem zaplněn a co bylo nejlepší, lidi jen tak nestáli a nečuměli, ale pěkně skákali!! Už na první No side se sál vlnil v rytmu jejich punk-rocku. 

Po nich my. Delší přestavba se nesla ve znamení menšího dohadování se zvukařem. Po tom, co mu Hugo oznámil, že nás bude zvučit on, byl značně rozhozen. Co chvíli házel nejapnou hlášku o tom, jak je nejlepší na světě, a jaký jsme hudební ignoratni. Nic jsme si z toho ale nedělali a začli pěkně z ostra "sedmadvacet". Když se Pítrs zeptal, jestli by mu mohl poslat kytaru do odposlechu, poslal ho slušně řečeno "do píči". "Máš za sebou 300w aparát (měl jenom 50-ti), tak jdi někam...". Ještě že to byl jediný černý moment akce. V pekelném rytmu jsme rozskákali parket songou Beze slov a odměnou nám byl přídavek v podobě Co Chci. Prodali jsme 4 trička, nějaký to cédko a byla pohoda. 

Ovšem když nastoupil MOROKWENG? Ty vole, to bylo něco. Bavilo mě to mrtě. Neskutečnej groove, kterej chlapi nasypali do hlediště. Za mě mrda!!! Když rozjeli Beverly, parket praskal ve švech... Chlapi dohráli, pokecali jsme o všem možným... někdo dával metaxy, někdo musel řídit... Po tom, co jsme sbalili a dojeli na Mexiko, už už nás stavěj benga. Naštěstí jsem to vydejchal a na Pítrsovu prosbu, že si chce taky dejchnout, nikdo nereagoval... 3:42 ukazují hodinky a jde se spát.

EP "Nevinný odsouzení" se trochu hnulo a dostalo k lidem, jež jsou tu od toho aby hodnotili naše výtvory. Někdy to dopadlo trochu smutněji, někdy zase veseleji, ale naprosto všechny recenze jsou napsány objektivně a co je nejdůležitější, můžeme si z nich něco odnést a být tak v budoucnu lepšími. Všechny nás totiž pasují buď na "našláplou" nebo "nadějnou" mladou kapelu, což je strašně pozitivní a hovoří za to jasně i nejhorší (zní to děsivě, ale nejhorší tak strašné nebylo :) hodnocení, které je 70/100. Přečtěte si nyní několik recenzí na náš debut a posudťe sami - Mám stejný názor?? Za všechny recenze moc děkujeme a budeme se snažit Vaši důvěru nezklamat!!

Jako první se tu objevila recenze na serveru CHILYRUCH.CZ od Bročáka. Celke obsáhlá recenze chválí hlavně texty, energii a dravost. Bročák si oblíbil i Standův art na obale, který vyzdvihne hned v úvodu. Dále nám dává jistou naději do budoucna. Kloubouk dolů!!

Po delší odmlce se k recenzování odhodlal Radek Zatloukal. Na hudebním serveru NMNL.CZ nám udělil nemalých 70%. Přirovnává náš debut k debutu skupiny Imodium (což prý není až taková chvála), jejichž inspiraci nepopírám. I když více kritická, vzal jsem si z ní hodně. Možná nejvíc. Díky za recenzi!!

O týden později se podělil se svými zážitky z desky i server ITNEVERENDS.CZ. Marťas desku ohodnotil 75%, vyzvdvihnul parádní barvu hlasu (která však né každému sedne) a především pak zvukovou stránku EP-ka. Nástroje jsou prý nahrány skvěle (hlavně bubny, na kterých se Michal vyřádil). Martine, i tobě díky!!

Zatím poslední se o slovo přihlásil liberecký Mejla. Pisálek (jak o sobě sám vtipně píše! ;-) databáze LBCMUSIC.CZ, se rozepsal asi nejvíc. Pěkně dopodrobna analyzoval všechny aspekty jak kapely, tak CD. Líbí se mu např zvuk, booklet, stopáž a zpěv u songy BEZE SLOV. Naši hudbu přirovnává k uskupením jako jsou K25A, což nepopírám vůbec! :) 80% !! Posílám díky do Liberce!!

Inu, pokud si přečtete všechny recenze, deska se zatím chytila hodně dobře. Chválena je hlavně díky svému zvuku a energii. Naopak na zpěvové lince je ještě třeba zapracovat (nebo možná zpívat ve vyšších polohách, které mi svědčí?). Všechny tyhle postřehy nás posunují dál a jsem rád, že to není jen samá chvála. To bychom na těch vavřínech fakt usnuli. Vážím si naprosto všech, kteří měli jakékoliv dočinění s tím, co jsme za ten týden vytvořili (začíná to u tolerantní přítelkyně, končí u spokojených posluchačů držíc v ruce krásný obal s motivy Standy Pelikána)... 

Tak tohle bylo fakt moc… Moc… Moc monstrózní… Když člověk od nějaký akce čeká hodně, většinou pak stojí za hovno, tak sem si radši řikal, že to bude taková normálka v INu. Popijem, poslechnem, zahrajem, pokřtíme EP-čko a pujdeme domů. K tomu bude přítomno pár lidí a bude to celý. Všechno ale začalo už o 7 dní dřív...

Během týdne zkoušíme, dolaďujeme poslední starosti ohledně desky a psychicky se připravujeme na tu sobotu 17.září 2011, která bude asi hodně zlomová v dosavadní historii IN TOUCH. A nemýlili jsme se. Hned v pondělí ale začínají na povrch vyplouvat pořádný starosti – Hanz má střevní chřipku a Michal tak mocně tříská do bubnů, že si něco udělá s levým zápěstím. Až do pátka pak trénuje jen jednou rukou a všechno vidíme černě. Ještě večer před akcí nemůže rukou skoro pohnout a propadáme mírné panice. Jdem spát s pocitem, že to prostě nějak dopadne a v nejhorším to Michal urve do mrtě.

Ráno je chladné a od začátku dost nervózní. Na Rynku se připravuje Skleněné městečko a lidé se probouzejí nezvykle brzo. Uklidňujeme se tím, že už to nejde vrátit a že to prostě nějak dopadne. 3 hoďky před koncertem navážíme do Inu věci, kde stále sídlí asi 27 opilých Poláků. Jejich vystoupení bylo perfektní a tak to šli zapít. Podium a zvuk chceme tentokrát vymazlit. Žádná sociálka! Daří se, protože pod bicíma stojí 50cm praktikáble a bubeník se tak ocitá pěkně vysoko. Konečně na něj bude vidět. S odřenýma ušima se stihne vše připravit a nazvučit, než příjde první vlna lidí z Náměstí. Podium vypadá na ten malý prostor neuvěřitelně pěkně a kultivovaně, až si to musíme vyfotit. Po zvukovce přenecháme místo Foo Painterům a jdem si dát konečně pívo. Nervozita malinko upadá s tím, když vidíme, že je vše skutečně hezky připraveno. Dorazí první várka lidí a u vstupu se nestíhá. Očekávali jsme v našich snech +- 70 lidí, kteří byli potvrzeni na FCB. Ale že to bude tohle?! Už na první kapelu je v Inu strašně lidí, na to tahle hospoda poslední dobou není moc zvyklá. HPčka dohrajou a Šimon u vstupu hlásí 130 platících s tím, že stále někdo přichází!! Prosím??!! Jdem radši hrát.

Začínáme uplně novou peckou. Ta se překvapivě povede a z nás padá první kapka potu, která spolu s sebou odvádí i veškerou nervozitu. Jestli byl někdo skeptický u toho, že lidi nebudou reagovat, tak mu musela spadnout huba až na podlahu. Lidi byli už od začátku úžasní a po tom co přišel na podiu náš producent a kmotr desky Hugo se IN otřásá v základech. Jeho neskutečně procítěný šepot, zpěv a prasečí křik mě dostává do kolen. Od teď chci aby Zlomenou mysl zpíval jen a jen on! Lidi tomuto hostu aplaudují. 

Otočím se na Michala a co nevidím! Jeho palička je skrz vrchní blánu rachoťáku! „Co to kurva je?!“ Michal ji odpanil s vervou sobě vlastní a po chvíli si pujčuje od Varana jeho bubínek. Tímto mu ještě jednou děkuju! Teď mě napadá, že kromě náhradní kytary asi budeme vozit i náhradní bubny. Stejně toho máme tolik, že se to nevejde... 

Nastává dlouho očekávaná chvíle -> křest, kdy Hugo řekne několik pěkných slov (který si hodně dlohou chvíli rozmýšlel) a poleje desku šampáněm (jediná věc, kterou měl Petr zařídit a vysral se na ní... :). Jsme na vrcholu blaha!! Diváci skvěle reagují a co chvíli nám pomůžou i potleskem. Kéž by tohle bylo pokaždé. :) 

Hned z kraje přestávky dáváme druhou novinku a ta se povedla snad ještě víc. Potom přichází druhý host Tomáš a na Petrovu kytaru si brkne Lásku. Procítěné sólo vygraduje mým křikem a písnička končí. Potom si diváci měli možnost i zasoutěžit. Ten kdo uhádl cover, který jsme hráli, získává CD! Jen co dohrajeme se ozvou dva lidé najednou a já v té tmě nevidím, kdo to byl. Končíme trochu netradičně Neslyším. „Díky moc, tohle byla skupina IN TOUCH!!“ Nestačí to… Přidat se prostě musí! CO CHCI už jedem z posledních sil a celý IN bouří. Neskutečná atmosféra, kterou si muzikant přeje alespoň jednou zažít. Nám se Bohudík poštěstilo!!! Rozdáme nespočet podpisů a jdem se konečně seřezat jak hovádka největší. A kolik že je v tuhle chvíli na místě platících? Podle počtu prodaných pásek 148 a nějací, kteří obdrželi jen křížek, protože nám rozlišovače došly! Takovéhle publikum zdaleka nepamatuju… INe, jak se to sem všechno vejde???

Pandí set začíná jako obvykle tak mocně, že už po 5 vteřinách první řady paří jako o život. Tady se není o čem bavit. Tohle je prostě nejlepší kapela tvrdšího ražení v okolí a naprostým právem si kluci zahráli např. na RfP. Kdo jinej už by tam kurva měl bejt než oni?! Po Kakadicích a Sky line jsem zcela naplněn blahem a hladina hormonů starající se o štěstí je v neskutečných výšinách.

Jsem strašně rád, že u křtu byly právě tyhle dvě bandy, který já hodně můžu a jen doufám, že se co nevidět střetneme na dalších akcích, kde už konečně ťukneme sklenkou o sklenku a probudíme se zcela zbití druhý den k obědu. Hezčí křest si člověk ani přát nemůže. Jsem rád, že sem to zažil…

Dáte si??