Tomstr

Devastující dům skrz kamenné hory

18.7.2011 ve 14:03

"Mohli by jste zahrát v sobotu místo HD?" Asi jo... Jenže po 14 dnech bez zkoušky se nehraje uplně dobře. Naše snažení se teď ubírá spíš směrem k nahrávání nový desky, než na koncertování. I proto jsme na prázdniny neměli v podstatě nic dohodnutýho. Jenže Rudu přece nenecháme na pospas osudu a rádi prázdné místo zaplníme našimi skřeky. V pátek jsme si brnkli pěkně na sucho a po celkem vtipným vystoupení, kdy se Šimon snažil neustále doplňovat naše aranže neřízenými vokály, spláchli žízeň krakonošem.

V sobotu bylo krásně, a i když jsme nestihli celý výstup ZUŠky, start mě uchvátil. Především skvělá atmoška a vynikající zpěv orchestru, tentokrát už toho největšího. Po nich náš známý Marian-Máca-Armando v seskupení Fernandez. "Očekávání zklamání" hlavně proto, že kytarista přerval strunu a potom co zjistil, že nemá náhradní, vystoupení odpískal. Poučení pro nás, že se musí vozit náhradní kejtra. Po nich ovšem přišlo něco neskutečnýho. Tady se muselo Ego a Odvaha strašně splácat, aby si pán mohl dovolit předvádět 45 minut regulérní karaoke. Vše odstartoval slovy: "Správnejch rockovejch muzikantů je jako šafránu, tak vám tady zazpívám sám..." Když se však začaly z reproduktorů valit i trojhlasy, bylo toho už fakt přehršle. Soudnost si v tu chvíli asi dávala rande s pekelníkem nebo nevim...

Radši jsme se šli projít do skal a koukli na všechno z pěkný vejšky. Po nezdařilém spánku, když se v celém Rudově domě valí zvuky pokřiků u bazénu snahu vzdávám a jdem si raději udělat kafíčko. Michal ovšem zjišťuje, že nemá v autě benzín a "jak se teda kurva na ty prkna dostanem?" Dostali... Pan Kulíny Michala odvezl na pumpu a bylo to. Přestavba utíkala celkem rychle až jsem se divil. Naše harampádí se snad každým koncertem zvětšuje a marné jsou naše snahy o zjednodušování kabeláže. To jsou samý odposlechy a příposlechy s uchoslechama.

Začátek mírně rozpačitej. Nevíme co očekávat a ještě svítilo slunce. Lidí už bylo víc než dost a protože před námi hráli popík, radši začínáme Znáš. Překvapivě se hned v mezihře ozývá křik a potlesk. To se takhle brzo nestalo. "Jste tady? Jooooo!!!" Paříme, kalíme, skáčeme, květýnujeme, věnujeme písničky otci... Hodně luxusní atmosféra, chybí už jen Dave Grohl, kterej ale jednou určitě příjde... A když se dokonce ještě přidává další songa, jsme na vrcholu našeho hudebního blaha. Ovšem jaký peklo nastalo potom. Na podiu se objevilo asi 6 lidí, že chce placky. Už už to vypadalo, že jsme je někde ztratili, ale v tom momentě zasáhl Petrnois a mohlo se vesele prodávat. Postupně chodili další a další a když týpek vytáhnul dvoukilo, že si jich bere 5, koukal i samotný Hanzíny. Zavíráme krám, protože už zbejvá jen jedna a ta je rezervovaná. Po plackách se teda zaprášilo a mít tam nový EP, prodalo by se to určitě všechno...

Při balení drátů za mnou příjde velitel zásahovky z JBC a dožaduje se mejch kraťas - že to jsou prej ty nejhezčí na světě. Na triku má dvě placky a v sobě tak 15 piv. "Hele nedám, ještě mi s nima utečeš..." Jenže on tam stál hodinu a nechtěl za žádnou cenu odejít. Když mi dal jako zástavu svůj dotykovej foun, svolil jsem a předal kalhoty - Ale jen na chvíli !!! Když svoji trofej ukázal svým kamarádům (všichni měli naše placky, ale ani jeden z nich nevěřil), vrátil jsem mu telefon, ovšem až potom, co si koupil další placku. Vytáhl poslední drobný z kapsy co měl a od tý doby už jsem ho neviděl... "Dobrá práce chlapi..." Ozývá se z davu. "Péťo, kdo to byl? Netušim, ale prej že to jsou přece ti z IN TOUCH!!" :) Další zajímavej týpek se opíral o Intač káru: "Vy jste z Prahy že jo?" ...my na to: "Ne nejsme"..... přihnul si z kelímku a povidá: "Ale mohli by jste bejt!!" Potom se s náma zapovídal a řiká mi: "Ty hraješ u Rudy na pouzoun vid?!".... "Ne to teda nehraju..." přivřel oko a: "Ale mohl bys!!" Když jsme se dozvěděli spoustu toho, co bychom mohli bejt, odvezli jsme věci zpět k Rudovi.

Pak už to lítalo sem tam, pivo nepivo... Prostě bomby pecky šunky. "Piéra pam.... Hej Báro". To chtěl prostě každej a taky že to dali až nakonec. Po kalenici se ještě pokoušíme dovolat Petrovi, ale když jsme zjstili, že spí vedle nás, uklidnili jsme se. To by si tak holomek zkusil, někam zase odejít!! Ráno bolí. Zase. A strašně. 7 hodin opileckýho spánku se jevilo jako dostačující a tak si vařím v 8:30 kafe. Celý dům spí. Celý obrovský, lidmi naplněný dům. Rudo, jsi borec, že obětuješ svoje soukromý, jen aby tahle celá akce mohla být. Je úžasný, že takovýhle lidi ještě jsou a moc ti za to děkuju!!!

Kdo to dočetl až sem je taky borec. Dneska jsem se malinko rozepsal, ale tahle akce byla tak dobrá, že si to zasloužila. Kéž by těchto koncertů bylo více...