Tomstr

Druhá účast na Bozkově nabízela možnost opravt si naši reputaci v této destinaci. Odpoledne jsme si brnkli v Loužnici, takže jsme byli rozehraní a nic tedy nebránilo předvést se v daleko lepším světle. Hned při příjezdu nás do očí praštila jedna skvělá věc - videoprojekce !! Tento unikát celou akci skvěle doplňoval a přidával na atmosféře. Navíc byl sál přepůlen velkými závěsy, tudíž útulnost daleko větší. A koho to nevidíme u mixážního pultu?! No jo, Václav!!! Prostě hrací podmínky skvělý, skvělý a ještě jednou skvělý. Brutálně natěšeni jsme ale zjistili, že je nejmíň hodinový skluz a náš čas měl přijít až v 1:00. Ajaja, tohle jsme už jednou zažili a kupodivu právě tady. Přečkali jsme to a zhruba v 1:45 začali nosit věci na podium. Tam to bylo přátelé úžasný. Výborně vytlumená akustika umožňovoala nastavit aparáty na přijatelnou hlasitost. Bicí jsem skoro neslyšel. :D Václav nám to parádně nazvučil a my tak mohli narvat písničky do toho unaveného zbytku, který tam zůstal. Všichni jsme byli přesvědčeni, že tohle bude na prd, že pujdou domů. Jenže opak byl pravdou a pod podiem se zformovala pěkná řádka lidu, která do nás pouštěla neutuchající potlesk. Z posledních sil, které nám za celý den značně zmizeli jsme řádili co to šlo až struny skoro praskali. Díky Bohu jsme to přežili všichni ve zdraví. Václac spokojeně balil dráty, říkajíc u toho další várku nezapomenutelných historek a my opojně vychutnávali slávu zdejších prken. "Hrajete v Drop C, viď?" Zeptal se mě jeden posluchač. Když jsem mu řekl, že o dvě cihly vejš, nevěřil, kolik basů to mělo. 3:31 ukazují hodinky, když jedeme domů.

Neuvěřitelně vyčerpávávající den, kdy jsme od 11:00 strašili kolem aparatury. Ale ten potlesk, když hudba utichne, to je to, proč to člověk dělá. Jsem rád, že hrajeme svoje věci na které mám autorská práva a že se nikdy nestane, aby někdo bez mého vědomí písničky přehrával a vydával je za svoje (viz: INFO o mě). Vím, že k tomuhle by se opravdový muzikant nikdy nesnížil ;-)

Youtube Video TBwfEKf3YQI

Krásný to den v Loužnické malebné krajině a IN TOUCH si to jedou pěkně zahrát motorkářům na jejich jarní sraz. Počasí opravdu přeje, neboť pálí jako blázen a brečí především ti, jež si zapoměli krémy na oplalování (nebo nevědí co to je). Zvuk měl být od Pavlika, ale byl od Doorface, což vůbec nevadilo, protože se jim to velice povedlo a apára přes čtvrt klacku valila slušně. Taky si jednou takovou pořídim (ale tahat mit ji budou ostatní). Lidí bylo hodně, motorek snad ještě víc. Krása střídá nádheru, Harley zase Suzuki... Samá mašina nadupaná od achilovky až po vlas. Někteří motoristé dělají čest svému koníčku a dlouhé vousy doplňují jejich čoprovskou image. 

Doorface jsme slyšeli pouze na nahrávkách a tam jim to hrálo pěkně. Jenže na živo to bylo ještě 100x lepší!! Mocný zpěv doplňovaný přesnými bicími a hlubokou basou. Takto má muzika šlapat! A protože si to určitě přečtou, tak se stali moji novou modlou. :) A co na tom, že basák měl původně v 15 hod poslední pivo (kolem šestý měl asi sedmý pivo). To je podle mě strašný umění, zahrát to dobře nachcanej -> na sluníčko to šlape jak blázen.

Naše přestavba trvala klasicky celou věčnost. My než to tam všechno naházíme a zpojíme dráty, z toho by si jeden prdnul. A zase mi to nehraje. Naštěstí zjišťuju, že navině je jeden inkriminovaný kabel, který asi pujde do šrotu. Asi pujde. Asi jo. Několik lidí, kteří náročný den přežili si polsechlo náš setík a potom nezbylo nic, než to zase všechno pracně naložit a srovnat na večerní akci. V noci jsme totiž nekončili a jeli zahrát do Bozkova na místní majáles... O tom ale dále...

Youtube Video SCYAZulnplo

Předposlední zastávka TOUR? Lomnice? Jako promiň, ale my tam jedeme s plnou polní a za podpory řidiče Pavla (strašně velkej klobouček!!). Pódium 2x3 metry zaplníme totálně našema cajkama -> kam si daj věci "há-péčka"? Tak to nevim... :D Svoje 4 boxy ukotvujeme pěkně do klidu na big stage, žhavíme lajny a měříme proudy (ano čtete správně - majitel si usmyslel, že změří příkon či co a šahal do drátů, který ho mohli s klidem zabít). Tentokráte si dáváme na začátek pauzičku, protože Varan mi celej den volal, že strašně moc chce hrát první a já mu to teda nakonec dovolil. Za to mi ještě nadělil pod stromeček plachtu IN TOUCHé, která byla kupodivu celá. Musim za sebe říct, že jsem měl trochu tornádo - 4 piva mě upravily k nepoznání a mohl jsem tak nerušeně v alkoholovém pojetí zpívat: "na národní třídě, vyžaduje přízeň..." a potom taky: "A voda kape!!" (tohle musej hovada nahrát!). Na pódiu mi custode naladil kytaru a navlíkl na krk. Do ruky mi vrazil trsátko a ať prej hraju. Zvuk byl AIONovskej, ale koho by to ještě mohlo rozhodit... Spíš bych se divil, kdyby to bylo někdy lepší. Divil bych se tak, že bych se už víc ani divit nemoh. Ale kdyby to jednou fakt nepískalo, to bych se divil ještě víc. Pod podiem skvěle zapařili Bročák s Ágnes a vytvořili tak příjemnou náladu, kterou jsme se snažili oplácet alespoň kapkami potu. Po dohrání jsme balili co to dá, protože hrála poslední partička - Pitty Poky. Tentokráte jsme naše túrní souputníky příliš neotravovali: Varanovi jsem musel dát pár rad do života, který přijal s pokorou sobě vlastní, Halsonovi jsem tentokrát neříkal nic, pač vypadal tak provinile, že jsem si to musel odpustit. Ef-ko s Mirexonem mi sdělili, že pro nás mají další bambilion koncertů a na to jsem jen utrousil, že je to vynikající, řekli bych spíše brilantní až dekadentní (musim si najít ve slovníku co to znamená. Stále to nevím, ale příjde mi to více než kúl). Nějaké video jsem splácal níže, ale stojí to tentokráte za prd. Neměl jsem nějak náladu. Muziku jsem nemohl dlouho vybrat, ale poslední vzpomínka na AION u mě nakonec vyhrála a tak nezbývá nic jiného, než si společně zazpívat: "Rygydyndý....rygydyndý...."

Youtube Video UYKk6yKzuWM