Tomstr

Konečně jsme si tam mohli zahrát. Kolik uběhlo času od chvíle, kdy jsme tam nahráli naši desku, jež měla takovej úspěch?! Až běda...

Po cestě nás přepadávala nostalgie a opakovali jsme si do zblbnutí příhody, které jsme tam za těch 6 srpnových dní zažili. Jedna paráda střídala druhou a i když poslední dny bolely, znamenaly ten správnej punk, kterej musí takováhle kapela zažít. V Hořicích mají krásné divadlo. To jsme spatřili až v den konce světa a nemohli jsme se ho nabažit. Malinké, útulné, příjemné, a dalších tisíc superlativů. No prostě prostor hodný akustického koncertu! hráli jste někdy v divadle? Víte, kde jsou umístěny odposlechy? Já to nevěděl, a když jsem to zjistil, cítil jsem se, jakobych "lítal v oblacích". Prosotorvý zvuk určený pro divadelníky totiž udělá kolem vás tak nádhernou auru, že máte pořád tendence se dívat kolem, odkud, že se to slyšíte. Nemohl jsem se toho nabažit a tak mi bylo strašně líto, když jsme museli končit. Publikum nás přivítalo velmi vřele a to to teprve začalo. Po nás Panda. Je trapný je pořád chválit. Jenže co dělat, když téměř při každým tónu naběhně husí kůže? Z fleku by to mohla bejt jiná kapela, kde místo basáka budou hrát housle. A vy by jste stáli stejně s otevřenou pusou a nechali se unášet po vlnách muziky. Páni muzikanti, kteří mě neustále překvapují a před kterýma musí člověk smeknout... Morokweng, to je uplně jiná pohádka. Opět vtipné aranže, při kterých se bavíte, akustická basa a kajon udělaly netradiční zvuk. A přídavek Od Sinatry byl třešničkou na dortu. Ještě nic nekončí, protože se na podiu šrocuje skvadra kolem Billie Joea Armstronga alias Stua. Zavzpomínal jsem na moje mládí a zjistil, že Green day do roku 2005 hráli vlastně super věci. Bohužel to, co z nich padá po tom roce se téměř nedá poslouchat...

Cesta zpět ubíhá netradičně rychle a tak si stihneme ještě picnout pívečko kdesi v hospodě (nebo možná ne, to bylo druhý den po Rychnově. Ale už se mi to nechce mazat). 

Asi se vysereme na elektriku a budeme hrát jen akusticky. Není to žádnej bordel, kde slyšíte kouli zvuku, ale konečně vyniknou melodie, který jsou zamýšlený. Lidem se to dost líbí... a nám vlastně taky?!

Nějak jsem úplně zapomněl, že není napsanej mini report. Ale nebude to úplně lehký, páč už to je skoro měsíc. :)

Každopádně jsme přijeli do klubu, kde nebyl vůbec nikdo. Nanosíme cajky do útrob luxusního klubu (podle mě nejlepší klub široko daleko!) a čekáme co se bude dít. Náladičku nám zvedají Skofrsáci, kteří nelení a dávají se s námi do řeči. Když dohodneme TOUR, začíná konečně první kapela. Dal jsem si pár piv a najednou nestačím zírat, kolik je na místě lidí?! No nahrnulo se to tam odshora dolů a Vlak je velmi příjmeně zaplněn. 

Nastupujeme my a nutno dodat, že nám to celkem šlo. Poctivé zkoušení se na výkonu určitě podepsalo a tak sklízíme i nějaké ty ovace a křik přítomných slečen. A pak už oslavenci. The Scoffers prostě umí, to je slyšet po prvním tónu. Muzikanti jako svině, ví přesně, co to je dynamika, takže do toho jen tak bezhlavě neřežou. Luxusní sound, luxusní songy, luxusní kotel! Nepamatuju si, že by mě někdy takhle bavil koncert cizí kapely. Zapařil jsem si a šel na jégra. Pár jich proběhlo a na pódiu se už šrocuje překvapení večera - kapela složená z různých muzikantů hraje všeljaké covery. Ze začátku bomba, pak už mě to moc neba. Ale lidi kolem skofrsáků jsou super, povídají si snámi, kupují nám alkohol, chválí... Jojo, takhle by to mělo bejt každej koncert. 

Konečně jsme se tam dostali... Popocafetl je klub s věhlasnou tradicí, kde to rozbalovali už nějaký party! Díky moc INFUZZI, že nám to umožnili. Cesta nebyla kdoví jak zajímavá -> polovina osazenstva jela autobusem a půlka pěkně po starý autem. V klubíku se scházíme v 19:15 a jdem stavět. Aparáty parádní, jen mě trochu zarazil betonovej strop. To zase bude bordel. A taky že byl. :D Zvukař dělal co mohl, ale tříštějící se zvuk činelů prostě nezkrotil. Kéž by vyráběli nějaký podlepovací pásky, kterýma by jste zvuk stlumili alespoň o polovinu...

Náš devíti stopý setík utekl jak voda a mohli jsme se ponořit do víru vášně piva. To nám vždycky šlo a myslím, že v této bohulibé činnosti budeme ještě dlouho vynikající! Hoodeři a Infuzze zahráli standardně nadupané sety. Honza Maštalíř mi dokonce slíbil, že bude nějaké to videjko, tak sem na to zvědav. Protože bylo přítomno několik pánů fotografů, máme z konciku dokonce fotky. A jaký!!! Honza Nožička vytáhl krásných 6 kusů, kdy nevím, která fotka je krásnější (no dobře - moje profilovka na facebooku ;-). V záloze je ještě Replikant, který v lednu udělal skvělé fotky v Bažině. Počkáme si!!