Tomstr

Tohle bylo malinko složitější. Konečně jsme se dostali na trochu větší fesťák, který netrvá jen jeden den, a který disponuje více než jedním pódiem. V lednu jsme dojednali podmínky a čekali co se bude dít. Až trochu překvapený jsme byli, když jsme zjistili, že hlavní tahoun fesťáku je Sepultura, či Pro-Pain a že průměrná návštěvnost se pohybuje kolem 1.100 lidí! To už se kdekomu podlomí koulena... 

Do Bíliny jsme vyrazili už den předem. Né snad protože je cesta tak dlouhá, ale protože jsme se na tu Sepulturu chtěli mrknout. V autě padla lahev ruma a pár plecháčů. Spokojeni jsme po 3 a půl hodinách dokodrncali a začali rozdělávat stan. V mírném hektickém rozpoložení jsme si dali konečně fesťákový pivko a usadili se v amfiteátru. To bylo strašně příjemný, pač jsme nemuseli nikde stát a krásně jsme viděli. A pak to s hodinovým zpožděním začalo... Pro mě teda strašný zklamání. Jedna písnička jak druhá, lidi ze začátku vůbec nereagovali, zpěvák jen tak stál na podiu. Kdyby tam nebyl ten bubeník - strojovna, kterej při každým úderu zvednul ruce na hlavu (jak to mohl stihnout?), asi bych šel hned pryč. Když už konečně dali nějakou starší pecku, která byla dobrá, koncert skončil. 

Druhej den ležíme převážně ve stanu a odpočíváme, znaveni předešlou nocí. Do ouška nám hrají samej metal/death/core/ a kdoví co ještě. Na mě moc tvrdý muziky najednou a tak se snažim usnout. Večer jdem na věc my a sere mě, že jedna z mála kapel, na který sem se těšil (Abraxas), hrála před náma. Takže nic. Bedňáci nám pomůžou natahat gear a pohodový zvukař splňuje všechna naše přání. Zvuk super, lidi celkem držej a odchod davů se nekoná (asi už byli z těch tvrďáren unavený). Rozdáme pár úsměvů a razíme dom. Cesta ubíhá rychlejc, pač jedeme podle NOKIE a né podle Samsungu či čeho a kolem 1 zastavujeme doma. Unavený, zničený a o death/metalu nechceme hodně dlouho slyšet. Fesťák dobrej, mrtě lidí, ale není to nic pro mě...

Po dvou letech zpět na místo činu. Pamatuju si, jak jsme v roce 2009 poprvé vystupovali na tradičním žb jarmarku a jak jsme se celej den klepali, jakou si uděláme ostudu, ještě když před námi hráli se svým nadupaným setem Xakru. Letos? To samý... Skoro. Už dávno nemáme trému z kapel, co hrají před námi, ale Brod je Brod. Stojí pod váma velkej kotel lidí, polovina pečlivě sleduje, kdy něco poserete, aby se to s váma vezlo do dalšího vystoupení. Tedy nejlépe co nejdéle... Tohle všechno jsme moc dobře věděli a nechtěli si připustit, že by se něco špatného mohlo stát. Jak ale zjišťuju, tohle není ani trochu o náhodě, nebo smůle. Tohle je o tom, jak moc jste připravení. A my opravdu byli! Poctivý zkoušení se vyplatilo a všichni jeli na 110%. 

Lidí bylo hrozně moc. Těžko se to odhaduje, ale stáli od pódia až k prodejně jízdních kol (asi 40 metrů). Ono to začalo už odpoledne, kdy mě cestou po městě zastavilo snad 30 lidí a všichni mi tvrdili, jak budou stát na náměstí a tleskat. Já jim to věřil. A nezklamali. Atmosféra byla perfektní a jen těžko jsme si mohli představovat lepší. Když mi u poslední songy praskne struna, je to vlastně moje přání. Nepřijde mi nic stylovějšího, než když to svojí energií takhle urvete a v kapkách potu končíte na zemi. OK, přídavek bude. Škoda jen, že moje stará kytara není schopna udržet po 3 prohrábnutích ladění a tak se musí odporoučet z krku. Nevadí, stačí mi alespoň mikrofon v ruce. S tím si rozumím v celku dobře a tak si vysloužíme další potlesk. Další písničky už ale hrát nebudeme. Ani nemůžeme, když nemáme na co hrát. 

Povedlo se snad všechno na co jsme sáhli. Přeju nám to a objektivně vím, že jsme si to zasloužili!!

Naskytla se před námi docela výzva. Zahrát si akusticky. S tím jsme v dosavadních třech letech neměli žádné zkušenosti a byl to takový malý trénink před zářím, kdy plánujeme výstup ještě honosnějšího rázu...

Zkoušek bylo jako šafránu a i když jsme změnili některé aranže a stavbu písniček, byli jsme jakž-takž připraveni. Nástroje jsme si pro změnu pujčili, pač neleketrickými nedisponujeme a ke skautům vzali jednu 150-ti Watovou bednu, jež měla plnit účely celé aparatury. Po nedobrých začátcích celého akustického podia, kdy se sešlo několik negativních faktorů, se stage rozjela pěkně a po hezkých vystoupeních Tomáše H., Tomáše P., a Hangover painters jsme přišli na řadu my. Co bylo zvláštní, že jsme měli asi největší diváckou podporu z celého festivalu (tedy i oproti hlavním účinujícím na elektrických prknech). :) Lidi zřejmě navnadil příjemný zvuk a tak se před námi sešli téměř všichni.

Zahráli jsme 4 písničky a lidem se to (podle reakci) strašně líbilo. Nástroje konkrétní, zpěv srozumitelnej, poměry vyvážený. Škoda, že nám to takhle nejde i s elektrikou. No museli jsme přidat vid?! 5 písniček v úplně jiné podobě s úplně jinými nástroji... Fakt zážitek s obrovským zájmem lidí se vydařil a už teď je jasné, že jsme unplugged nevyzkoušeli naposledy. Tohle bude asi ještě mockrát! :D