Slíbil sem napsat report….a protože sliby se maj plnit nejenom o vánocích, tak sem
se do toho pustil…ale hned v počátcích sem zjistil, že to rozhodně nebude jednoduchý, pže ….zkuste si napsat report z vašeho prvního sexu nebo z prvního dne ve škole ( na pořadí nezáleží!)…všechno to hezky popíšete, ale stejně tam
nedostanete to nejdůležitější – a to sou pocity, dojmy, vjemy…..
Ale tak…OK…..
Byl jednou jeden klučina, co žil na vesnici, jezdil do většího města na střední,
poslouchal Korn a jim podobný kapely a jednoho dne se přimotal ke spolku jménem the.switch…a ten kluk si tak snil, jak by bylo fajn si se svým idolem zahrát…jasně, řikal si, je to sen, kterej se nikdy nesplní, ale tak..sny jsou od toho, aby se
snili……no…..a tak plynula voda, klučina zestárnul o nějakejch 13 let….a sen se proměnil v realitu…!
To, že mě až kolikrát urážely ( když ne mrzely) komenty některejch jedinců
k naší účasti v soutěži o možnost si zahrát, to je asi zbytečný tady řikat, některý lidi sou prostě závistiví idioti a je vlastně pravda, že takhle „skvělá“ lidská vlastnost nás provází celou naši kariérou….no, to, že sem nevěřil, že porazíme
ataráče se ukázalo jako pocit správnej…a já stejně nějak věřil tomu, že nás obě kapely nakonec rozválcujou Xlefti…no..a nakonec štěstí v neštěstí, vesmír to asi všechno viděl a nakonec to zařídil tak, že sme tu šanci dostali…
Můj první vědomej pocit z koncertu bylo udivení…z pondělí na úterý se mi
spalo dobře, neměl jsem průjem, moch sem jíst, nohy se mi netřásly…půlden v práci utíkal poklidnym tempem…do tý doby, než sem si do tiskárny poslal playlist na večer…v momentě, kdy sem si k ní došel, tak to najednou na mě padlo…úplně
„džum“…rozklepal sem se, v krku mi vyschlo, no prostě tréma jak debil…takže sem skočil na svýho oře ( skůtr), pže už nemělo smysl zůstávat v práci, nic bych už stejně neudělal….nejhorší byla asi půlhodinka, co sem čekal na kluky, než přijedou
nakládat kapelní věci ke mně domu, to sem si fakt vyžral až do dna…naštěstí to bylo dno, od kterýho sem se potřeboval odrazit a pak už to bylo jenom a jenom lepší ( před koncertem samotnym sem byl na mě až ledově klidnej)…takže naložit, odvézt, vyložit,
…před halou už vykládali ataráči, pozdravy a legrace z toho, jaká sme sebranka lazarů ( skore zraněnejch 2:1 pro ataráče)…pak hledání šatny hluboko v útrobách Tesla Arény ( hlavně že sem se zezačátku tlemil natroublosti amíků, že musej mít od
vstupu do haly navigační systém, pak sem tam bloudil asi hodinu
Pak sme se tam chvilku poflakovali a klábosili a pochechtávali sme se a radovali
z toho, že se nám to povedlo, když najednou ze sálu šlapák…ze začátku slabej, pak mrdy jak debil..jasnej to signál, že začali zvučit kucí americký..tak sme se na to šli podívat, hm, že hlavní bodyquard vyhazoval ze zvukovky i nás, členy předkapel, to
mi přišlo divný, ale OK, poslušně za mantinely, tam už nás nechal…takže sem čuměl na jejich zvukovku, pak na zvukovku ataráčů, pak sme si nazvučili i my…a do koncertu zbejvalo už asi jenom 1,5 hodiny…tak jedny rychlý pivko v hospodě a šup do šatny,
aby sme se už začali připravovat..pak trochu uklidnit tepovou frekvenci…a už jela Milena ( hlas herečky, která namluvila naše intro)…….teda jako poslední krok, kterej sem musel udělat na podium ( kluci už tam byli, začínali sme Honem) byl hodně těžkej,
bál sem se, že si to slíznem za tu soutěž na bandzonu a tak podobně…ale zládnul sem ho…..a pak už mě to jenom nasálo a jelo to jako na horský dráze….řikám si, mám vytáhnout „chci vidět vaše ruce“?...nepošlou mě s tim do hajzlu?...no, štěstí přeje
odvážnym…a hle, lidi reagovali hned z první, byli úžasný, měl sem chuť je všechny zulíbat…2 nejsilnější okamžiky celého našeho ( naštěstí, pže nevim jak bych tak obrovský podium uběhal) krátkýho setu – sedačka na Akvárko, to šla dolu tak polovina
lidí ( počítám tak 1500) a pak Peruť, naše poslední, to tleskalo snad ¾ lidí ( dobře, možná trpim syndromem rybáře ukazujícího v hospodě, co se mu včera povedlo chytit, ale já to tak mám v hlavě)…..když sem slejzal z podia, měl sem chuť si někam
zalézt a rozbrečet se ( tohle už kdykoliv jindy popřu!)…pak objímačku s kucíma, bylo to za námi, dopadlo to skvěle, úsměvy smíchaný s potem....ehhh, tenhle pocit byl asi nejvíc…no, pak 2 songy ataráčů, rychlá sprcha a zbytek jejich
plnohodnotnýho setu, kterej mě překvapil skvělym zvukem ( na podmínky předkapely, která bejvá normálně zvukově dost skrouhnutá), kucí do toho bušili jak mohli a co sem koukal, taky se náramně bavili, a to je dobře, kvůli tomu to děláme)………..no a pak už
kucí americký…co dodat….skvělej zvuk, kterej stejně jako při jejich minulý návštěvě zabíjel, skvělá show, skvělej zpěv ( kua je fakt bůh!)…zaujalo mě pár věci: kyslíková maska, kterou používal Jonathan po každym songu, jeho všeříkající hození očí od
fotografů na bodyguarda, kterej je pak nemilosrdně pakoval z jejich sektoru, unuděná holčina s vizáží pornostar, která zívala na židli na podiu ( nevim ke komu z kapely patřila)…a taky to, že to bylo dost komorní, dyť basák neměl ani svýho
technika ( holt krize je krize)…no užil sem si to moc, bylo fajn mrknout na takovejhle koncert tak jako jinak, než sem zvyklej…….asi mě toho napadne ještě spousta, co bych moch napsat, ale….to bych to taky moch psát ještě 2 dny J……..no a pak už jenom naložit, odvést, nějaký to pivo a brko a tak…ale to už asi neni nic, co by nebylo tak
obvyklý a zajímavý….
No…a jak to uzavřít?….nevim….nenapadá mě žádnej konec tohohle reportu…..nechci tu
vzpomínku ukončovat ani v sobě…….
A to nás čeká Sepultura a Disturbed….a všechny velký fesťáky v jedný
sezoně…myslim, že letošní léto bude …….MŇAM MŇAM MŇAM MŇAM
