ad Palermo
Snad si to již sedlo. Myslím, že i Korádo Katány by se zastyděl. S mafií jsme se setkali až po koncertě a to jen nepřímo ve vyhlášeném baru U Táhyra. Nebyla však italská. Nato, že Palermo je dva metry nad mořem, byla neskutečná zima a sněhu přehršel. O muzice to ten večer příliš nebylo. Venku zuřila sněhová bouře. Barmanka roztáčela nefiltrované pivo s vysokým indexem pitivosti a tak se není co divit, že jen příprava první kapely (Dylan´s Five) zabrala snad hodinu. Tedy více než její následná hudební produkce, která překvapila svou nejistotou, rozpačitostí a nervozitou. Chyb bylo tolik, že je marné všechny počítat. Několikeré začátky písniček, u jiných naopak ukončení o sloku dříve. Po Dylanech nastoupili jako již tradičně jejich souputníci Vixbreakers, kteří předvedli více než standardní přednes oblíbených hitů a byli náležitě odměněni divokým rejem podnapilých kamarádů a diváků.