ad Sluníčko
Strachy byly, ale můžeme konstatovat, večer se vydařil. Hudebně nesourodé obsazení celého večera se nakonec ukázalo výhodou. Každý si přišel na své. Popravdě, když si člověk dá nějakou tu chmelovinu, tak mu je vcelku jedno co to tam skáče za šašky. Jako první vystoupil hudební soubor Bambule, u nichž jsme si konečně poslechli také saxofon, který celou produkci velmi polepšil a posunul na vyšší metu. V druhé polovině vystoupení se konečně odvážilo i publikum a začalo se tančit. V některých případech i dost divoce. Druzí zahráli Pavoucí, jejichž styl jsem označil jako hard rock, za což bych se jím rád omluvil, neb příhodnější označení jest tvrdé jádro s údernými texty typu "tak kurva vstávej / a pěsti dávej", krom okenních skel a dřevěných vstupních dveří vibrovalo i publikum. Poté zahrálo Pět Dylanů (Dylans Five), kteří měli, zřejmě již tradičně, menší problémy se zvukem. Kapela až na několik nevynucených chyb zvládla vystoupení celkem obstojně. Poslední vtrhli na scénu The Vixbreakers, kteří předvedli živelnou šou podpořenou sličnými hráčkami na tamburíny.