Milan Koch
Upraveno:Na Mamaiu
Jel jsem bílým Zodiacem
okouzlený přímořím přes Badadag
a Constantu do Mangalie
Za volantem fantazie
na rybářském prutu brečela do tmy
Housenka L’Aquila kouřila ameriky
Motor šeptal pod kropicí konví
v plevelu a písečných dunách
Věděl jsem sotva kudy jedu
V Tomes jsem chtěl najít hrob Publia Ovidia
a osvobodit jej od barbarů
Ve spaní mě pronásledovalo velké černé oko
sfingy z Bucegy
Když jsem se probudil
karosérie se třpytila ovocem leštěnky
Moře se rozednilo
na mamajských plážích zrály mušličky
ze slunce šly hlasy
a vítr těžkl na mém klíně
Za pár let na všechno zapomenu
– dovádivá Mamaio!
