Jsem oceán, jsem rozbouřená řeka, slyš mě bujný větře, stojím právě zde a volám, co v srdci mám, jsem vichřicí, jsem sněhovou bouří i něžnou vločkou její, cítíš, jak taju na tvé kůži, je to jen chvíle pouhá, ale má jediná, jak říci ráda Tě mám, nyní
vím jistojistě, kdo ve snech mě doprovází, s kým v myšlenkách v noci usínám a na koho myslím, když se probouzím, jsi to Ty a nikdo jiný, tak poslouchej, jsem oceán, jsem rozbouřená řeka, slyš mě bujný větře, stojím právě zde na hraně všeho a volám co v
srdci mám, jsem vichřicí, jsem sněhovou bouří i něžnou vločkou její, tak cítíš jak taju na tvé kůži?
Ano, já jsem ?
ANO, JÁ JSEM:
Cítím se života plna,
tak se napij z plna hrdla,
úsměv rýsuje se na tváři země,
sic ona stále ledem pokryta je,
do dáli hledím pozorujíce líbeznosti,
snažíc se nahlédnout do budoucnosti,
já plna života se cítím,
ptačí zpěv v srdci slyším,
každou chvíli jiná jsem,
a ptám se - kým dnes jsem?
Hrdličkou se cítím být,
roztáhnou křídla do dáli,
mysl všem pocitům otevřít,
vločka padá za oknem,
a já chci se jí dotknout jen,
na chvíli sluncem být,
a rozdávat naději,
vítr šeptá mi do vlasů,
a já jsem opět v říši snů,
snad do výšin jednou vpluji,
teď se ocitám v hvězdné sluji.
Oči v barvě nebe jsou diváky ohromenými,
krásami světa srdcí nám vrozenými,
já bílou holubicí dnes jsem,
a vím, že není to sen,
povznášena radostí ze života,
já křičím do dáli - Ano, Já jsem.
Světa nabažit se nemohu,
přes to, že se s ním peru,
žít s ním je těžké,
ale bez něj je nemožné,
vím, že sluncem býti nemůžu,
ale rozdávat jeho radost (snad) můžu,
vím, že života plná jsem,
ale ptám se - kým dnes jsem?
Smutný šašek či suchý déšť?
Mladý mudrc či mluvící mim?
Chytrý blázen či živý kámen?
Hvězdný den nebo skutečný sen?
Křičím do dáli- Ano, Já jsem.
Života bído, přec tě mám rád,
napsal Fráňa Šrámek do svých stránek,
život je perem, které píše slova básníkova,
a já nechci, aby je tečka ukončila,
neb já křičím do dáli - Ano, Já jsem (tečka)