svítání

Zákon harmonie

Tento důležitý zákon vyrovnává rozličná působení a stará se o to, aby byla neustále zachovávána harmonie anebo alespoň co nejrychleji opět nastolena. Je možné z něho přímo odvodit všechny ostatní duchovní zákony, neboť jsou v něm obsaženy. Zákon harmonie se stará též o to, aby různá působení duchovních zákonů nakonec opět vedla k harmonii.
„Každé něco podmiňuje i něco jiného.“

Kde je hodně světla, je i hodně stínu. Anebo: Kdo bere, tomu bude bráno, a kdo dává, tomu bude dáno. Zde je tedy třeba rozlišovat mezi braním a přijímáním!

Tento zákon je platný a viditelný ve veškerém stvoření. Můžeme ho vidět ve střídavém působení dne a noci nebo v pohybu kyvadla pendlovek. Způsobuje, že veškeré extrémní konání může dospět jen do určitého bodu, z něhož následuje nevyhnutelně reakce, která extrém vyrovná a nastolí tak opětovnou harmonii.

  Tento zákon se neprojevuje jen formou přírodních jevů, nýbrž i v našem každodenním životě, ve všem, co nás potkává a co se nám děje: v partnerství, v povolání, v nemoci a trápení, právě tak jako ve zdraví a štěstí. Kdykoliv člověk svévolně naruší harmonii, tento zákon se nevyhnutelně postará opět o vyrovnání. Prvním krokem k harmonii tedy je zachovat se tak, abychom si mohli vážit sami sebe a sami se sebou se cítili dobře.
Kahunové, polynéští kněží, shrnuli zákon harmonie ve výstižném přikázání:

„Nikoho nezraňuj. Neruš harmonii toho druhého, protože ten druhý jsi ty sám.“

To samozřejmě znamená, že nebudeme zraňovat sami sebe, například výčitkami nebo pocity viny. Znamená to také, že nezraníme pravdu, ani tou nejmenší neupřímností. A že se vzdáme veškeré svévole, zaměřené na naši osobu, abychom tím nenarušili harmonii stvoření.
Jde o to poznat, kdo skutečně jsem: individualizovaná součást jednoho všeobsáhlého vědomí, která svým životem přispívá k harmonii stvoření.

„Ztracené letadlo“

   Je tady opět, znovu to, o čem jsme si povídali na seminářích. Několikrát jsem řekla a napsala, že v roce 2009, se čistí karma tzv. válečných duší. Tato informace přišla více lidem současně.

   Řekla jsem také , že neštěstí, kde zemře více lidí na jediném místě bude víc. Ani toto neštěstí není zdaleka poslední. Je potřeba urychlit očišťující proces planety.

   Já chápu smutek a beznaději těch, kteří na letišti nebo doma, marně čekali na své blízké. Snažím se moc na to nemyslet, protože cítím takový velký tlak v hlavě. Je to tak velký smutek, že cítím až fyzickou bolest. Podívejme se, ale opět na pár zvláštních věcí, které se odehrály okolo tohoto smutného příběhu.

   Stejně jako u ostatních hromadných neštěstí, opět se stala řada událostí, které poukazují na fakt, že ne každý se do tohoto osudného letadla dostal. Zkrátka je to tak, že kdo tam být neměl, tak ani neodletěl.

   Například jeden cestující měl odletět, ale v zaměstnání ho stále „NĚCO“  zdržovalo, takže toto letadlo zmeškal. Další cestující si nevšimli, že mají propadlé pasy.Neodletěli. Kdyby si toho všimli včas, víme, co by je čekalo.

   Další cestující se také do letadla nedostali. Důvody byly různé. Naopak jedna firma poslala na dovolenou za odměnu své zaměstnance i s partnery právě tímto letem. Nazvala bych tuto situaci  „NEZVRATNÝ OSUD“. Nešlo se vyhnout tomuto konci. Mám informaci, že právě děti, které v tomto letadle zahynuly, byly takzvané „pomocné duše“. Jsou to duše přátel, kteří potřebují očistit bolestí.

   Někdo na ty děti čekal. Někdo, kdo je miloval. Ať už to byla babička, otec, nebo blízká teta, kterou tato smrt zasáhla. A nyní pro tyto děti truchlí a pláče. Tím svou duši očišťuje, tím čistí svojí karmu.

   Nic už se na tom nedá změnit. Sami jsme tvůrci svého příštího osudu a tito lidé si z nějakého důvodu s tímto svým osudem souhlasili, i když se to zdá sebevíc absurdní, přijali tuto událost do svého budoucího života. Ať už z důvodu vlastního očištění, nebo jako pomoc někomu blízkému, kdo si potřeboval odžít právě tuto nejistotu, bolest a beznaděj ze ztráty blízkého člověka.

   Je to určitá „vyšší dohoda“. Jsou událostí, které se musí stát. Milá Vando, píšeš mi, že je to těžké pro pozůstalé, že se nemají kam vyplakat, nemají těla svých milovaných, neboť oceán je všechny pohřbil. Když si připomeneme, co se dělo ve válkách, kolik lidí se nikdy nevrátilo, kolik jich bylo nezvěstných a jejich blízcí marně den po dni čekali, pak očištění karmy probíhá přirozeně podobným způsobem.

   Už víme, že náš osud není vytesán do kamene a některé věci lze změnit. Většinou máme několik cest.Jsou ale jisté důležité události, které jsme si předem zvolili prožít a jsou důležité v našem vývoji duše a ve vývoji duší, se kterými máme právě tuto „vyšší dohodu“ a která nás zavazuje dostát svému slibu. Před tímto slibem, nelze utéct, osud nás v tomto případě vždy dostihne.

Srdce svý ze zlata na dlani nosím,

už mi ho neberte o to vás prosím.

Celé je rozbité, v dlani se drolí,

to co z něj zbylo je pokryto solí...

Trápím se, pláču jak raněné zvíře,

nechám si ukovat železné mříže,

aby mě chránily před lidským zlem,

budu ji nosit nocí i dnem...