...
Upraveno:Zase řvaní,srajdění,blinkání a všechny ty další radosti..Zase jsou v tom..Tentokrát jsme aspoň v dobrých rukách paní primářky z Hořovic..Spánek je pro mě cizí slovo..První dny byly naprosto zběsilý..Krmení po dvou hodinách ve dne i v noci..Lepší než sonda do žaludku nebo nitrožilní výživa..Kdy spát?Uvařit rýžový odvar na průjmy,vyvařit lahve,nakrmit jednoho,utišit,nakrmit druhýho utiši,uvařit odvar,vyvařit lahve..Dny se slily do pláče,únevy a stresu..Absence pomoci až bolí..A když pak cítíte,že nemůžete a slyšíte něco ve smyslu : "Tak proč jí nenecháš dát sondu,jsi přece zdravotní sestra" od člověka,který vám má být tou největší oporou,není to nic moc..Je zbytečný líčit,že sondování je hnus a sondovat navíc vlastní čtyřkilový dítě je něco úplně jinýho než sondovat dospělýho,kterej je naprosto cizí..Přežívám tím,že jim popěvuju a snažim se pořád smát,aby nebyly aspoň nešťastný..Stejně vnímají že se někdy neuhlídám..Tolik mi chybí věci,který by měly být naprosto samozřejmý..Jak tohle všechno dopadne je ve hvězdách..Jedno ale vím..V mým životě zůstane jeden úžasnej chlap napořád..Má 6.5 kg a právě se poblinkal :-)