SweetL 41 let / Plzeň

Jsou chvíle kdy člověk padá na hubu. Roztřesená slečinka s občas samovolně uniklou slzou. Únava jako by vypila všechnu krev a energii. Avšak vnitřní svět si dál žije vlastním životem. A tak navleče kreténský elasťáky a vyběhne do polí. Běží,občas jí ukápne nudle,ale po sedmi kilometrech vyhýbání se výjmečným kolemjdoucím je schopná své nitro utišit.

A v tu dobu nastupuje na scénu člen výboru SVJ. Třímá dopis a fakturu. Usmívám se co mi poslední síly stačí. To co je tam napsáno mě nechává naprosto klidnou,protože větší hovadina byla snad jen poslední Harlekýn co jsem četla na základce. 

Ovšem s událostmi posledních týdnů a nutností fungovat mi ta šťáva fakt nějak dochází. 

Další osamělý večer v bytě kdy bych nejradši pudlíky naučila na buřty. Sedim tu,chvíli si jedu na Positive Mind a pak zatoužím ještě po něčem vyloženě svým. Volba padá zas a zase na Mansona. Musím si ho zkopírovat na mp3. Byl objeven náhradní kabel na dobíjení :-) Už včera jsem psala Albertovi a teď mam chuť poslat děkovný dopis i do nory kterou tenhle úchylnej génius obývá. Ve chvíli kdy mi levý ucho drtí Deep Six ,je mý stresem polovysušený tělo pumpovaný energií. Usmívám se. A v tu chvíli zase začínám být sama sebou. Co asi řekne paní Pudlová na můj zpěv?Nevím a je mi to jedno :-) V tuhle chvíli je mi tam kde záda ztrácí slušnej název a tam kam jí brzo pošlu. Člověk si jen někdy musí vzpomenout kým je. A vykašlat se na to co ho vysává. Nikdy v životě jsem nebyla tím kým jsem teď. Přes svůj vzhled roztomilé trosky jsem si tak jistá tím,že jsem nikdy nebyla lepší. Myslim,že ještě pár let zpátky bych z podobných situací poslední doby byla mírně řečeno dost vydřená:-) Není to lehký. Je toho tolik najednou. Ale vím,že z toho vybruslim jako vždycky. Možná trochu vyklepaná,ale jo. Pořád se znovu a znovu setkávám s překvapením a trochu opovržením u lidí v mým okolí. Je divný kolik lidí v dnešní době a i v mý věkový kategorii může mít předsudky. Ale možná kdyby poslouchali to co já,nebyli by takový zmrdi. 

Asi první zápis věnující se jediné písni. Vyšli noví Muse. Kde jsou? Nevim :-)

Sedim uprostřed rozbordelenýho obýváku kde není nic než dvě kočičí křesla a PC. Mp3 stále chybí dobíjecí kabel. Napíchla jsem mobil ,vyhrabala sluchátka a najela na BZ. Positive Mind.

Ví ty lidi vůbec co stvořili?Kocour se probral z obvyklého stoletého spánku a co víc. Otevřel jedno oko :-) Sedím na vedlejším kočičím Ikea křesle a pohupuju se do rytmu. Zajímal by mě obraz naší králíkárny beze zdí :-) Do šestýho patra nuda,v šestém "Pudlovi" tupírují ofinky a vplétají gumičky nebohým až do pr.... papírovým psům. A v sedmým se v agónii spojené s euforií kýve s rukama ve vlasech "slečinko ten výtah stál milión a půl". Slyšet to nahlas,tak je trefí :-D  

Samozřejmě. Individualist je pro mě geniální od začátku dokonce. Ale Easy to kill je můj příběh. Takovej ten pocit kdy se to blíží. Pomalu,jemně. A pak výbuch. Easy to kiill! Pustíte to ven. Vře to ve vás. Výkřik (samozřejmě,že vnitřní. Je po desáté a tady mají jistě poldy v rychlé volbě :-D). Zbavíte se toho co vás tíží nejvíc. Pak začnete přemýšlet nad tím co se stalo a děje se. Vybuchujou ohňostroje všeho co se ve vás hromadilo tak dlouho. Všechny ty sráděry. Pak se trochu naštvete. Zatvrdíte a zamračíte. Poslední záchvěvy.  Pak se to zase rozproudí. Postaví vás to na nohy. Stejně jako panák dobrýho Rumu :-) Začínám se usmívat a vnímám rytmus každým pórem. Sladká tečka na úplný konec. Úsměv. Chmury jsou pryč. 

Tohle je ten důvod. Tohle je ten důvod proč nikdy neopustím svůj svět. Proč nikdy nebudu tou kterou bych být možná byla. Čistě racionální,rozumnou a velmi dospělou. V tomhle je všechno. To co ženy stižené klimakteriem nachází v telenovelách. Všechno to co liší člověka od žijící mrtvoly. Emoce. Zajívamý. V člověku to vyvolá určitej pocit nepatřičnosti. Skoro jako nadávka. Emoce. Něco co označkuje ženskou za slaboučkou slepičku,za hysterku. Vyhnout se obloukem,domluvit jí,vysvětlit. Jako by to byla nějaká infekční choroba. Zvláštní. Nepřijdu si slabá tím,že cítím tohle všechno. I když to u mě bude znít asi divně,necítím se tak nějak ploše :-D Vymyslela jsem Easy to kill reklamní slogan. Song při kterém se ani žena s jedničkami nebude cítit ploše. Alespoň emocionálně :-D

Všechna ta slabost,únava a podlamující se kolena,to sevření nahromaděným stresem,ta úzkost a ztráta půdy pod nohama. Všechno je to pryč. Sakra,mít tohle puštěný  při určitých aktivitách,tak se "Pudlovi" dají na modlení :-D

Na druhou stranu. Vím,že ty sluchátka musím sundat. Rozhlídnout se po prázdným rozbordeleným bytě a věřit,že to dobré zase přijde. A nebude prázdný.

V životě člověka bývá někdy hodně zlomových okamžiků..Někdy si myslíme jak jsme chytří,jakou sociální empatií oplýváme,jak dokonalé sebereflexe jsme schopní. Ale čas někdy ukáže jak moc se mýlíme. Někdy nám osud přihrává do cesty znamení,která si vykládáme úplně špatně. Někdy máme pocit,že máme zacouvat,vrátit se zpět,vyhodnotíme předchozí rozhodnutí jako chybná,ale ve skutečnosti jsou to jen znamení dláždící cestu k tomu pokračovat a nezastavovat. Jen se rozloučit. S touhle písničkou,s tímhle okamžikem,s tímhle známým, s touhle událostí.  A pár slov ke zdánlivě vytvořenému problému může být vlastně tím nejlepším rozloučením,i když z očí do očí neřeknete Ahoj. Někdy se nový život nedatuje rozchodem,návratem,jiným vztahem,změnou bydliště nebo stavu. Někdy se datuje prostě jen tím co se odehraje někde uvnitř. Třeba ve zdánlivvě obyčejnou a úplně na hovno středu odpoledne. A možná když se v pár dnech zesere prakticky všechno na co si vzpomenete i to o čem do té doby vlastně ani nevíte,není to znamení,že se máte na všechno vykašlat a vzdát to. Ale pokyn k tomu ten bordel v klidu uklidit a vyházet nepotřebné věci,vzpomínky i bolístky. Aneb "Jak může pomoci k osvícení totálnímu bordeláři mýho kalibru rozsypaná kabelka" :-)))))

PS:Jsou chvíle kdy vám hrozně pomáhá naděje,že vás "někdo opraví". Víra v to,že neskončíte sami s kočkou na rameni. Ale myslím,že časem asi každý dospěje bez jakékoli hořkosti nebo patetičnosti k tomu,že opravit se vždycky musí jen on sám. Někde jsem četla že není úspěch být lepší než ostatní,ale být lepší než své dřívější já. Myslim,že jsem ušla velkej flák cesty. A jestli něco vím jistě tak to,že jsem lepší než kdy dřív. Bez ohledu na to jak blbý dny nebo lidi jsou. I bez ohledu na to jestli jsem "slečna" "Oteckreténová","Exmanželová" nebo kterákoli jiná. :-)