SweetL 40 let / Plzeň

A jsme tam kde jsme byli..Děti se opět perou s infekcí..Teď tu sedim a dopuju se hudbou..Mám pár hodin "normálního života". Jinak jsem s nimi zase zavřená v jednom pokoji na izolaci.Vzhledem k prostředí,které mi vůbec nesedí ( a já nesedím jemu) je to dost náročný a jelikož jsem tu krásnou "asistřevnívirózu" dostala taky,mam večer a dopoledne na to se zotavit abych mohla být znovu oporou dětem..

Večerní hysteráky zvládáme za pění trampských písní :-) A to vážně :-) Je zvláštní jak člověku v hlavě vyvstávají slova dávno zavátá :-) Červená řeka,Niagara,můj velmi oblíbený Severní vítr  apod. :-) Pořád zabírají Colplay-Fix you,přidali jsme GNR-Sweet Child O Mine a "Klepání na nebeskou bránu"..Musim říct,že tahle hospitalizace je po psychický stránce mnohem horší než ta první..Člověk si pamatuje to co se stalo..Bojim se..Děti a to všechno čím jsme prošli mě změnilo..Pozitivně i negativně..Je to nátěr..

Ale teď tu sedim,kousek ode mě voní plná vana pěny  a já mam v uších Korny,Mudvayne,Static-X,X-left to die,Matahari,Zakázaný ovoce,Pearl Jam apod :-) Heuréka :-)

Dne 29.11.2015 se po šesti hodinách kontrakcí, za poměrně dramatických okolností vedoucích k císařskému řezu ,narodili Kubíček a Alenka.Kubíček bez větších problémů,Alenka bojovala s následky dlouhodobé hypoxie a nedostatku živin.Vážila pouhých 1480g.

První týden byl šílený.Bolesti po CS,Alenka vypadala jako somálec křížený s mimozemšťanem a zvyknout si na JIRP se zdálo téměř nemožné. Nakonec se všechno začalo pomalinku obracet k lepšímu a oba pomalinku nabírají sil. Alenka vypadá den ode dne lépe,jen je oproti bratříčkovi hodně pozadu. Oba mají před sebou dlouhou cestu,ale Alenka bude bojovat ještě delší dobu.Je ale moc statečná,šikovná a krásná.

Svět se mi smrkl na zdi nemocnice,JIRP se všemi přístroji a pokoj pro pět matek nedonošeňátek s mini koupelnou a wc,odsávačkami a mikrovlnkou. Dny jdou pořád stejně,od návštěvy u dětí k jejich další návštěvě. Chybí mi hudba,ale už mám notebook a sluchátka. Zjišťuju ale,že víc než všechno ostatní mě drží nad vodou právě ty dva drobečci. Co nejvíc se snažím věnovat Alence a už máme s oběma písničky,které jim broukám do pípání přístrojů a řvaní ventilátorů. Je to divný,ale v prvních chvílích se mi najednou nevybavil jediný pomalý song. Až postupem času jakoby si mozek zvykl na prostředí a hluk a byl schopný vybavit si nějaké melodie a slova. První co oba slyšeli byli Guns N Roses-Don't cry.A jedeme jí každé chování a krmení. Pak máme v repertoáru Unintended od Muse,Wind of change od Scorpions,oba milujou Fix you od Coldplay,která najednou dostala naprosto dokonalý smysl. A občas přidáme třeba nějakou trampskou :-) Musela jsem hodně lovit slova od Bláznovy ukolébavky :-) Taky se pomalu rozpomínám na pohádky :-) Kuba Kubula a Kuba Kubikula pro Kubíčka a o Malence pro (M)Alenku :-)

Nikdy bych si nedokázala představit,že dokážu fungovat v tak šíleným prostředí a ve strachu o děti. Ale jde to. Miluju je z celého srdce.A těším se až je vezmu na nějakej fajn koncert. Po tom všem co máme za sebou a co nás ještě čeká dokonce vím i to,že kvůli nim přetrpím třeba i Maxim Turbulenc. No jo :-) Mateřská láska je nekonečná :-))))

Tak tu byla sobota.Vzhledem k tomu,že jsem hlídala psa našim a ten mi neustále lezl do postele byla noc trochu divoká :-) Naspala jsem tak čtyři hodiny. Na druhou stranu to venčení bylo super a nabít se energií toho praštěnýho čoklíka taky stálo za to.

A byl tu večer.Ještě než jsem vyjela se mi chtělo pěkně spát a řikala jsem si jestli jsem se nezbláznila :-) Na tramvajový zastávce spousta lidí čučela na břicho ve stylových těhu lacláčích a já si přišla pěkně out oproti nalíčeným slečinkám na podpatcích,které razily v mini kamsi na párty :-)

Na zastávce na mě čekalo moje garde a můj chrabrý společník na podobné akce a vyrazili jsme vstříc Lampě. Cestou mi připl VIP náramek,ubezpečil mě,že za barem je pro mě zarezervovaná židle a vše bude ok. Vstup proběhl naprosto v klídku, razil mi cestu desítkama lidí co se mačkali v prostoru u pódia a pařili na X-Core. 

Za barem byla opravdu jedna barová židle přímo pro mě a Alojs jí protlačil až k zábradlí balkonu. Sice poblíž repráku,ale zase mimo síť,která bránila ve výhledu. 

Musim říct,že X-Core už jsem určitě někdy slyšela. Na BZ mi nepřišli nic moc a řikala jsem si,jestli to přežiju. Ale musim říct,že až na trapný kecy zpěváka se to dalo. Přišla mi teda zvláštní strategie povzbuzovat lidi k tomu,aby v průběhu jejich hraní skandovali jméno hlavní kapely,ale asi mají zdravý sebevědomí :-) Prckům v břiše začal zřejmě taky mejdan. Chvíli jsem myslela,že budu muset odejít jak kopali a převalovali se. Ale nakonec se s tím zřejmě srovnali a já trochu utišila svědomí :-)

Kolem desáté se předkapela odebrala na bar a začali stavět Cocotte minute.Spíš tedy jejich technici.Trvalo to brutálně dlouho. Cocotti začali ladit kolem 22:45 a chvíli poté teprve hrát.
Začali s peckama z novýho alba a postupně se propracovávali ke starším. Zeller občas trochu ujel s textem nebo začal dřív než měl,ale show to byla fakt slušná. Ve chvíli kdy vylezl na repráky a začal roztahovat ruce jsem si řikala,že to blbě skončí. Lampa ale byla tak narvaná,že i ten jeho kamikaze skok zvládl bez újmy na zdraví :-) Velkou část jednoho songu zpíval uprostřed tý brutální masy lidí ve který se úplně ztrácel. Všimla jsem si jak se ho všichni snaží dotknout,poplácat apod. ale dal to s přehledem :-)  Kdo mě hodně bavil byl kytarista. Ten klidnej postoj a takovej ten pobavenej zvláštní úsměv. Dostal mě :-)Musim říct,že se mi vůbec nechtělo fotit. Mám pár krátkejch videí,ale jinak jsem jen nasávala energii a pěla. A i když jsem musela sedět na zadku,když jsem viděla ten masakr v kotli,byla jsem i celkem ráda :-) Celkově mě to neskutečně nabilo. Samozřejmě jsem nečekala,že mě známí podpoří a dneska jsem poslouchala jestli nejsem blázen,ale .. :-) Mně to za to stálo :-) Ten hutnej zvuk kytar a Zellerovo hlas,bezvadnej basák a perfektní bubeník,prostě mi to sedlo jak prdel na hrnec. 

Po půlnoci jsem se rozloučila s mym punkovym rytířem a drahouš skončil v práci dřív,aby mě mohl vyzvednout. Vyvenčili jsme permanentně nadšenýho Bonyho a kolem půl druhý jsem dopadla do postele ( i se psem :-)) Ráno jsem se probudila jak za starejch časů s páskou na zápěstí a skvělým pocitem. Vím,že tyhle moje libůstky na nějaký čas ustanou. Alespoň co se živý hudby týče,ale zase se k tomu vrátím :-) 

Někdy mi ty starý časy chybí. Být součástí. Nabíjet se častěji. Ale ty dvě příšerky za to stojí. A co bude dál se uvidí.Mrzí mě,že svým způsobem vybírám mezi rodinou a sdílením toho co miluju. Ale brzy se můj život obrátí dvojnásobně vzhůru nohama. Kdo ví co bude pak :-)