Jak jsem potkal Číňany - část
1.
Bohumil Bartošek |
12.08.08
Stalo se a já se bez mého velkého přičinění
začal občas setkávat s lidmi z Dálného východu. Šlo o několik Číňanů, díky kterým jsem se poprvé setkal s obyčeji vzdálené Říše středu. Nebyli to bohatí turisté nebo podnikatelé, ale běžní lidé, kteří si k nám přinesli své zvyky a chování. Zajímavé
odlišnosti jsem vyslechnul a odpozoroval nikoliv jako znalec Číny, ale jako vnější pozorovatel, posluchač a jedlík. Takže - zde je malá ozvěna z rozsáhlé Číny, pozdrav od lidí z těchto končin, které můžeme potkat v našem okolí.
Sto milionů Nováků
Čínská gramatika je prý velmi jednoduchá, ovšem její mluvená podoba je pro Evropany dost nezvyklá.
Číňan každé slovo vyslovuje se čtyřmi přízvuky s různým důrazem (různou výškou hlasu), takže podle důrazu (poklesu či zvýšení hlasu) má jedno slovo minimálně čtyři různé významy. I z tohoto důvodu mají Číňané slovní humor založený spíše na slovních
dvojsmyslech, „kameňácích“, a evropským slovním vtipům nemusí zpočátku rozumět.
Při mluvené komunikaci tedy nejde jen o to naučit se překlad slova, musíte pečlivě intonovat, jinak
vám Číňan nebude rozumět nebo se dopustíte omylu, hrubosti či trapasu. Proto je relativně snadnější čínsky číst, než mluvit.
Jména lidí: čínská jména vždy vyjadřují nějakou věc, předmět, květinu, takže některé z nich nám v
doslovném překladu mohou znít básnicky – Malé jablko, Vonící květina apod. Ovšem příjmení je konečný počet – jen několik desítek a ta se nemění, takže čínských Nováků mohou být v Číně i stovky milionů.
Hlavně nesmrkat
Jednu věc mají Číňané za velmi neslušnou a nespolečenskou, a to je smrkání. Podle jedné překladatelky
není nic výjimečného, když se při společném obědě mluví s plnou pusou, srká a mlaská, ale vysmrkat se? To je pro lidi z Východu velký společenský trapas. Člověk může popotahovat nosem, jak dlouho chce, ale nesmí na veřejnosti smrkat. Dokonce už i dotyk
nosu rukou prý je prohřešek.
Dárky: pokud chcete někoho obdarovat, jen to nejlepší (rozuměj nejdražší) je vhodné (možné) použít
jako dárek. Malá pozornost se nepočítá, to snad už raději nic.
Místo čaje teplou vodu
Čína je známá čajem. Proto jsem se velmi divil, když Číňané, se kterými jsem se setkal, víc než čaj
pili teplou, převařenou vodu. A když nebyla k dispozici vroucí voda z plotny nebo varné konvice, tak si natočili alespoň vodu z vodovodu a dali jí dokonce přednost před nabízeným čajem. Nevařenou – tj. „syrovou“ vodu pijí spíše
výjimečně.
Dlouho jsem této „specialitě“ nemohl přijít na chuť a myslím, že tento zvyk jíst teplé jídlo a pít
teplou vodu zčásti souvisí s chápáním zdraví a nemoci. Podle nauk čínské kosmologie lze vše zatřídit do pěti skupin energií, do tzv. pěti prvků, které na sebe vzájemně různě působí a jejichž vlivem člověk může onemocnět nebo se udržovat v dobré kondici.
Teplá voda (teplé jídlo) je prostě protipól a opak nemoci. Teplo brání nemoci vejít do člověka, popř. pomáhá bojovat proti chladu nemoci a tak uzdravovat. Když Číňan cítí, že na něj „něco leze”, první laická rada zní – zahřát se teplým jídlem, popř.
čajem, vodou, a pak do postele. A zdaleka nejde pouze o ničení choroboplodných zárodků, jak by se Evropan mohl domnívat. Teplé jídlo a teplá voda působí jako prevence nemoci a prvotní pomoc při příznaku choroby. Někteří z Čechů, kteří měli problém se
zácpou, také uvítali vedlejší účinek ranního pití teplé vody – bezproblémovější vyprazdňování střev.
Sekáček, wok a plamen
Čínská jídla jsou vyhlášená i mezi gurmány. Zvláště v některých oblastech Číny se jídlu, jeho úpravě a
bohatému stolu přikládá dodnes důležitý význam. Nejchudší čínské domácnosti se omezovaly ve všem - mimo jídla. Pokud to bylo trochu možné, pak se i tady stále vařilo a jedlo velmi rozmanitě a bohatě.
Čínská jídla se vyznačují tím, že je zde vše pokrájeno na jednotlivé kousky, sousta. Důvod je
prozaický – jí se hůlkami a těmi krájet nejde. Mimochodem, Číňané používají hůlky se silnějším, zaobleným koncem, hůlky do špičky používají Japonci. A jak hůlky vznikly? Prý tak, že zpočátku se jídlo jedlo rukama. Později etiketa vyžadovala, aby se
jednotlivé kousky jídla uchopovaly palcem a ukazováčkem a to už byl jen krok od toho, aby se tyto dva prsty nahradily dvojicí dřevěných hůlek.
Na zpracování surovin má kuchař v čínské kuchyni jen jeden velký sekáček, kterým zvládne vše, od
čištění a sekání zeleniny, přes zpracování masa a krájení chleba. Nože se používají málo a nejsem si jist, zda jejich používání není přizpůsobení se vlivu Evropy. Upravené a nakrájené maso, zelenina apod. mají specifický tvar, typický pro dané jídlo. Tvar
nakrájené suroviny se totiž částečně projeví na chuti a to vlivem různé doby tepelného zpracování stejné suroviny a různého ulpívání množství koření na povrchu jídla.
Kromě rýže, vařené v hrnci, vystačí čínskému kuchaři na přípravu většiny různorodých jídel tři věci:
speciální pánev wok, zmíněný sekáček a prkénko na krájení. A samozřejmě plamen, a to hodně velký, na elektrickém sporáku nebo plotýnce sporáku je pro čínského kuchaře téměř nemožné vařit.
…a recept na závěr
Kapitola jídla je bohatá, takže ji trochu více rozebereme příště, kdy k ní přidáme i pár receptů. Ale
pro začátek vám svěřím jeden jednoduchý recept, který mi Číňané nadiktovali. Vypadá banálně, ale zkušený kuchař vám potvrdí, že je cenný. Je to návod na klasickou chutnou omáčku ke špagetám či rýži.
Potřebujeme: 3 vajíčka, 5 rajčat (pokrájených na malé kousky), škrob (Vitana), cukr krystal a
sůl.
Vajíčka velice dobře rozšleháme a přidáme trochu soli. Opatrně a pomaličku směs rovnoměrně naléváme do
vroucího oleje. Chvíli ji necháme na oleji a potom tuto hmotu opatrně vařečkou rozmělníme na menší kousky. Přidáme rajčata a trošku soli. Podusíme, dokud rajčata úplně nezměknou. Na závěr přidáme trochu cukru krystal a škrobu na zahuštění. Podává se jako
jedna z příloh ke špagetám (či rýži). Dobrou chuť.
Příště - Maso, zelenina, sladké
