Tess McGill

Láska vzbuzuje nespočet emocí a myšlenek, z nichž většina zahrnuje náš minulý milostný život, který nemusel být až tak příjemný. Lásku bereme jako hlavní či nejvyšší cíl svého života, jenže se soustředíme na lásku emocionální, na cit, namísto na bezpodmínečnou lásku jako stavu bytí. Vzhledem k tomu, že ve svém lidském stavu jsme bytostmi emocionálními, spojujeme se mnohem snáze na této úrovni, neboť – z pohledu ega – to v nás vyvolává příjemné emoce takovým způsobem, jak to bezpodmínečná láska nečiní.

Hledání lásky, které je projevem naší touhy po okamžitém potěšení, uspokojení a hmatatelném důkazu, že jsme lásky hodni, že si ji zasloužíme, jako protiklad k tomu, kdy jsme ve stavu vědění, že láska existuje, a to dokonce i tehdy, když nemáme ve svých životech její fyzický důkaz. Fyzický důkaz znamená, mimo jiné, že jsme v láskyplném, důvěrném vztahu, že máme kolem sebe lidi, kteří svou lásku k nám vyjadřují prostřednictvím přijetí a uznání, a kteří nám – způsobem své odezvy na nás – dávají najevo, že nás milují. Máme určitý ,,program lásky”, který jasně definuje, jak láska vypadá. Jestliže chování a činy druhých neodpovídají našemu programu, myslíme si, že nás nemilují a že my jsme lásky nehodni.

V emocionální lásce existuje určitý prvek, jenž vnímáme jako dočasný, matoucí, znervózňující – miluje nás někdo doopravdy, jak máme poznat, že to vydrží navždy? Každý vztah má v sobě určitý aspekt pomíjivosti, na nějž se možná nechceme podívat, nicméně víme, že tam je. Člověk, který nás miluje dnes, by si to mohl zítra rozmyslet, a pak budeme ve svém životě bez lásky. Často je tedy naše touha po lásce vyjádřena v podobě strachu, že nám bude ukázána ošklivá pravda, o níž vůbec nechceme uvažovat, totiž – že jsme vskutku lásky nehodni.

Bohužel, když je v nás strach, že si lásku nezasloužíme, že jsme nemilováni, přitahujeme lidi, kteří nám to zrcadlí. Na duchovní úrovni nás milují více, než si umíme představit, ale na hmotné úrovni nemají na výběr – musí zrcadlit naše přesvědčení o lásce. V poselství archanděla Uriela před několika lety jsem psala ,,Nikdy neobdržíte od druhých více lásky, než chováte sami k sobě.” Samozřejmě, že sami sebe milujeme, nebo alespoň některé své aspekty, avšak: jsme schopni poznat lásku v duchovním smyslu, lásku bezpodmínečnou, bez ohledu na to, co se děje na fyzické úrovni?

Bezpodmínečná láska je jednou z největších výzev lidstva, protože dokud existuje alespoň špetička posuzování, jde spíše o podmínečné vyjádření lásky znamenající ,,když uděláš toto nebo se budeš chovat takto nebo budeš říkat tyto věci, pak vím, že mne miluješ, a když ne, tak mne nemiluješ…” A nedostaneme-li takovéto potvrzení či ujištění, vztáhneme to ke svému vlastnímu přesvědčení ohledně toho, jak hodni lásky jsme. Jenže v tom případě jsme vinni záměnou slova milovat, kteréžto platí pro bezpodmínečnou lásku, za ,,mít rád” či ,,líbit se”… Jedná se totiž o odlišné energie, přestože jsme všechny aspekty a vyjádření lásky vhodili do jednoho emocionálního košíku a pomíchali je. Chceme-li pochopit pravou energii lásky, musíme je oddělit.

Láska, již cítíme, je emocionální. Láska, jíž jsme, je duchovní. Potřeba lásky od ostatních je vlastně žádostí o souhlas či schválení. Bezpodmínečná láska zahrnuje přijetí, ale u emocionální lásky to nestačí. Chceme vědět, že si druzí myslí, že jsme ,,fajn”, hodni být ve sféře jejich emocionální lásky, že si o nás myslí, že jsme dost příjemní, krásní, ohleduplní a podivuhodní na to, aby nám mohli věnovat svou lásku. Jenže ve skutečnosti chceme vědět, že nás mají rádi, že se jim líbíme, protože to je oním emocionálním a hmotným vyjádřením bezpodmínečné lásky.

Pokud jsme schopni překonat svou potřebu být oblíbení, můžeme zkoumat možnosti bezpodmínečné lásky, a pak se nacházíme v energii přijetí, kterážto je naprosto bez předsudků a posuzování, a my se v této sféře nacházíme z toho důvodu, že už máme veškerou lásku – a jsme jí – kterou bychom kdy mohli chtít či potřebovat. Potom, spíše než bychom k ostatním přistupovali se srdcem plným pochyb, zmatku a obav, jsme plni sebedůvěry, protože víme, že jsme lásky hodni, a fakt, zda nás někdo má rád nebo ne, zda se mu líbíme nebo ne, je zcela nepodstatný tváří v tvář lásce, jíž už jsme.

Copyright ©2012 Jennifer Hoffman & Enlightening Life OmniMedia, Inc., http://www.urielheals.com/

(Reprodukce českého překladu v nezkrácené podobě je povolena pro jakékoliv médium, pokud je připojen odkaz na původní zdroj a tato poznámka – pro http://www.reiki-centrumpraha.cz/ přeložila Lucka K.)