Láďo......musííííííš!
Tak dnešní blog nebude a o našem Láďovi, nýbž o jeho slavnějším, starším a mnohem težším jmenovci. Ale od začátku.......
V sobotu jsme vyrazili do obce s malebným názvem Osová Bitýška, ležící poblíž D1 na moravské straně Vysočiny. Konal se zde zavedený motorkářský sraz a jak to tak býva na takových srazech býva veselo. Měli jsme sraz v 6, avšak, zřejmě vinnou planetární konjunkce, přicházející maximálně jednou za 1000 let, jsme se sešli na Proseku dříve a v hodinu srazu jsme již byli plně naloženi a vypravili jsme se na cestu. Jelikož i Praha byla prázdná, dojeli jsme do Bítyšky za necelé 2 hodiny, což byl haluz vzhledem k tomu, že jsme měli hrát až po 11.
Mno nic, obhlídli jsme areál, zjistili co a jak a vypravili jsme se k rybníku, který byl v podstatě součást areálu. Když nás u rybníka začli žrát mušky, prosadil si Štěpa procházku kolem rybníka. Vyrazili jsme v nejsilnější možné sestavě (Já, Bóra, Štěpán) na pořádnou cross country procházku. Už při první odbočce s cesty jsme narazili na bodrou ženu, která nás upozornila, že jdeme na soukromý pozemek, dali jsme se s ní do řeči a paní, jak slyšela náš poctivý středočeský dialekt plný dlouhých samohlásek, pookřála, rozsvítil se jí usměv a dokoce i jiskru v oku jsem zahlédl. A hned, jo tudy to přejdete, jen je tam trosku bahno, ale přejdete to, podopořil ženu domorodec, ke kterému jsme přišli. Dorazili jsme na louku ohraničenou neprůchodným křovím, takže nám nezbylo nic jiného, než vběhnout do pole s obilím a hledat místo kudy se dostat přes potok, napájející rybník. Místo jsme našli, ovšem Štěpa musel nastavit vlastní kůži, aby sešlapal metrové kopřivy. Přeskočili jsme přes potok a vydali se přes louku na druhé straně, tam už to šlo celkem dobře, jen mě trošku znervózňovalo, že jsme se prodírali rákosem, který znám z bahínka v okolí rybíku. Ale došli jsme suchý a celý, jen trošku pošlehaný od kopřiv :-), tímto děkuji té "dobré" ženě
Po návratu do areálu jsme zjistili, že program má zpoždění, takže nezbývalo než čekat. Čekání nám zkracovalo sledování vtipného motorkářského programu. Ale nakonec jsme se dočkali, i s kapelou přišel On, slavný mistr fistule, Láďa Křížek a jeho smečka Kreyson. Je vidět, že Láďa se má opravdu dobře, pamatuju si ho ještě z dob, kdy Kreyson byla slavná kapela a vyprodala kdejakou sokolovnu a rozdíl mezi Láďou tenkrát a dnes je podobný jako mezi Vaškem Neckářem v době šíleně smutné princezny a Vaškem Neckářem, než začal hubnout.
Mno ještě jsem se nezmínil, jak vypadalo podium - podium tvořil návěs kamiónu a jako molo z něj vyčuhoval, do tvaru T, přistavený valník (jo přesně ten jak na něm v jzd vozí traktorem hnuj a jine potřebné věci). Velkou měrou k této agro atmosféře přidali i světla, které, počítam, začínaly svojí kariéru v místní hasičské klubovně v roce 84.
Mno a pokud si představíte, jak na takovém valníku stojí 130kg vážící Láďa Křížek a za ním na návěsu paří pravověrní metalisti z jeho kapely, nezbývá než z plna hrdla zakřičet: "Heavy metal isn't dead". Ale tak jako Láďa to dal, došlo i na jeho pověsný ječak, ale proti starým verzím songů, tak jak je znám ja, to pěkně flákal, ale dobrý. Motorkáři ročníku 68 až 77 to to měli jako srdcovku, takže všichni byli spokojení.
Po Láďovi vystoupil Abů Jabar, což byl asi 2,2m vysoký a 150kg vážící fakír, plivač ohně a občas tam předváděl věci, kdy tuhla krev a rosilo se čelo. Abů pak předvedl neplánovaně ještě jeden trýček, kdy vzal skutr stojící na zemi a zvedli ho na valník stylem, jako když dávate talíř a hrnek do dřezu, prostě jako by nic. Po fakírovi nastoupili umělkyně z Brna, moc se mi nelíbily, a dělaly že se mají rady, ve finále se k nim přidal i Abů Jabar, kterého se nikdo neopovážil tam odsud vyhodit :-)
Po umělkyních z Brna už na to šli umělci z Prahy, tedy my. Asi už bylo hodně pozdě, ale byli jsme moc intelektuální na tuhle hodinu, ale docela to šlo zvuk byl taky ucházející, tak sice žadný masakr, ale ostuda to snad taky nebyla.
Po nás ještě zahrál Fousatej Hat, kde mě pobavila jejich předělávka Landovo Touhy, kdy refrén zněl: "Z hajzlu jde zapach, kámo zápach" pojednávající o smutném osudu instalatéra, opravujícícho smrdící toalety, což mu způsobuje frustraci v jeho sexuálním životě a tak vše reší masturbací. Za hajzlu jde zápach, kámo zápach.
kurwa, to je pařak