Thomas Muž, 45 let / Hard-Boiled Wonderland

Sice není pondělí ráno, ale jak jinak bojovat proti staromilským zvykům, než tak, že napíšu blog v pátek.

Je pátek, začátek víkendu a já jsem zničený, jak kdyby bylo po něm. Pravda, je to zaviněno tím, že jsou státní svátky tím i jeden z největších festivalů - RFP 2007 (Rain for people).

Den 1. 

Akčkoliv jsme na rfp hráli ve čtvrtek, padlo rozhodnutí, že vyrazíme nasát atmosféru a aklimatizovat se již  ve středu. Po cestě bylo hnusně a lilo, jediné co mě uklidňovalo, bylo že RFP už není v Českém Brodě, ale na letišti v Hradci Králové, neboť kdo si někdy dal správný deštivý Brod, jistě mi dá za pravdu, že betonová runway letiště je lepší než hnědá sáňkařská dráha s bahení koupelí. Po vtipné akreditaci jsme vyrazili na kapely. První co jsme chytili, byli souperšoustáci Atari Terror, hráli na scéně schované v hangáru, super zvuk i místo, vše vytvářelo ideální atmosféru, přesně pro typ kapel, které zde měli hrát.

Po teroristech, jsem vyrazili na obhlídku areálu, což byla záležitost na hodinu, areál v Hradci je opravdu rozlehlý a přesto bylo všude lidí jako v Číně. Mě zaujali zejména stánky s jídlem, odkud se linula různorodá vůně pokrmů z celého světa. Sem tam jsem se zastavil u nějakého podia a sledoval o tam hraje, až jsem narazil na No Means No, první světlý bod RFP. Chlapíci, co už hrají 30 let, osobně považuju za praotce crossoveru. Byli naprosto skvělí, fakt jsem nechápal, ukázali všem nezávislým kapelam, jak se na lopatu sedá - prostě mazec. Pak jsem opět přeběhl za Mattoni Stage na Elektric Man a zapěl s nima "Když chces hamburgr, dej si párek" - velmi zábavné.

..... pak už jen Killers - byl jsem na ně hodně zvědav. Perfektní scéna dala tušit, že to bude show na vysoké úrovni a hafo lidí u podia, značilo, kdo je letos headliner. Ale mezi náma, nic moc, perfeltní zvuk, show, všechno správně, ale jaksi syntetické, nic neříkající. Šel jsem radši na Front Line Assembly a pak na výbornou vařenou kukuřici. 

 Den 2. - den D

Ve čtvrtek ráno, tedy v náš hrací den jsme byli surově vzbuzeni Míšou po nepříliš vydatném spánku, neboť ten ten den hrál ještě z Ion at anem asi tři kapely před námi. Po příjezdu, zaparkovaní u hangáru, jsem začal mít neblahé tušení. Všude kolem se pohybovali lidé s tričkem pomeranče, též i Zellera jsem zahlídl, sem tam nějaká kamera či mikrofon na dlouhé tyči. Věděl jsem že je zle, prokletí mediálních mrdek se po relativním klidu projevilo opět naplno. No co se dá dělat. Mezi tím začal hrát Ion at an, tak jsme se šli podívat. Nebylo to špatný, ale zvuk byl zvláštní a ani atmosféra v jednu hodinu odpoledne nebyla zrovna vhodná pro tak emočně vypjatou muziku. Ale v pohodě, když jsem si našel místo s dobrým zvukem, užil jsem si to. Pak už jsem se šel chystat na náš vystup, což spočívalo v tom, že jsem se snažil dospat spánkový deficit.

Byl jsem opět vzbuzen, ať prej nejsem oteklej, že budu v televizi. Vyndal jsem teda svůj bubínek, natáh na něj novou blánu a začal s Románem trénovat Moeller techniku, ale to se nějak nelíbilo zvukařům z televize, tak jsme toho museli nechat. Před koncertem na nás přišla řada ve zlatém gaučíku, což byla televizácká rekvizita. Odpovídali jsme na otázky, jak se nám líbil koncert, co lidi, co si myslíme o pomeranči, o Zellerovi :-), měl jsem tam taky jednu větu rozvitou a jako tradičně to byla zas pýčovina, doufám, že s tim střihači neco vyvedou. Koncert byl super, po počátečních problémech se zvukem a lazením :-) se to v hangáru celkem zvrhlo a byla z toho nakonec docela párty.

Naložili jsme auto i pod kotlem a vyrazili na Walls of Jericho, slušná melta. Nekompromisní new school HC v čele s pokerovanou HC roštěnkou, která si to vepředu celkem vodila, fakt zábavný. Tahle kapela rozhodně netrpí syndromem HC kapel, které hrají sice 20 písniček, ale maj jen 2 rytmy a 3 postupy, takže po 4. písničce máte pocit, že už jste to slyšeli. Asi jako Sick of it all, kteří fuckovali systém po WoJ. Klasické tukatuka HC, ovšem precizně zahrané a s potřebnou dávkou energie. Došlo i na legrácky typu circle pit, či wall of death, což bych na RFP nikdy nečekal. No a pak přišel zlatý hřeb - HIVES, když jsem je uviděl, hned mě napadlo, že starci na chmelu předběhli svojí domu o 20-30 let a příjít teď, jsou hvězdy minimálně evropského formátu. Hives to prostě romlátili, skvěla show, plno vtipnch blbůstek a vraždící zvuk. Totálně smázli i megahvězdy Killers. Ještě jsme stačili přeběhnout na United Flavour, kteří byli, jak jinak, opět skvělí. Po cestě k autu opět kukuřice (heh tak holka co mi jí zase prodávala, si mě normálně pamatovala) a ještě jsem stačil kouknou do hangáru na Vladivojnu a Bananu, no nevím, co si kdo myslí o téhle kapele (a obzvlášť její frontmance), ale mě se prostě nelíbí a nemůžu se zbavit dojmu, že jejich, pro mě nepochopitelné protěžování, jde spíše na vrub sličnosti Vladivojny a její práce nejen pusou (ať si to každý přebere jak chce). Náročná cesta domů a druhý den děkování za to, že jsme páteční program vypustili.

resumé: Myslím že přestěhování RFP do Hradce byl dobrý a zřejmě i jediný možný tah, vzhledem k počasí které na něm, jako tradičně vládne a i k line upu festivalu. Na všech podiích byl super zvuk a ucházející projekce. Všude bylo hafo stánku s pivkem a jídlem, žadné zbytečné fronty a ceny celkem fesťákovo lidové. Prostě kvalitní fest, který po letech stagnace opět šel nahoru - líbilo se mi.

Jelikož měl předchozí blog poměrně velký ohlas a dokonce jsem se i setkal s názorem, že si snad dělam z metalistů srandu, tak zde je důkaz v podobě fotoreportu ze zmíněného AFODu. Každý ať si udělá obrázek sám.

.... zřejmě pak uznáte, že všechno od začátku je pravda a že blog byl psán s plnou vážností a bez jediného hnutí brvou, které by snad mohlo znamenat úsměv. Protože tohle je metal a když se metalista usměje, je zle (teď se mi nějak sami od sebe zkroutily prsty do tvaru parohů)

enjoy it.

Jelikož je moje Miši soutěživá holka, souteží často a ráda, vysoutěžila tuhle v Madhousu dva lístky na festival s pekelným názvem Apocaliptic Form of Death. Jako návdavkem k těm dvoum lístkům bylo i bydlení a nějaký ten proviant.

Ale jelikož je Tomík mediální mrtka a jeho boyband je žádaným produktem, nemohl se tedy zůčastnit celého festu, neboť musel v sobotu někde vystavovat své, z půli svlečené, tělo. Takže se kombinovalo, kombinovalo, až se vykombinovalo to, že jsme do Trhových Svin vyrazili už ve čtvrtek večer.

Ubytovali jsme se v útulném hotelu Centrum přímo v centru Trhových Svin. Z okna jsme měli výhled na celé náměsti včetně kašny a krásné historické budovy městského úřadu. Po menší sms konverzaci jsme vyrazili na místo festu, kde probíhala lehká prepárty. Festík ležel na louce za městem a hned vedle byl rybník a hlavně krásný zatopený lom. Seznámili jsme se s Ivorem - pořadatelem, díky kterému jsme tam vlastně byli a s jeho spolukaličema, pisálkama z FobiaZinu. Večírek se slušně rozjel a jak to tak býva, první nevinná kalba, byla i ta nejzásadnější a nejpovedenější. My jsme odcházeli někdy kolem druhý a už celkem pěkný. Bez nás se pokračovalo až do rána.

Druhý den jsme se vzbudili do krásného počasí. Jelikož Miši měla ještě něco na práci, vyrazil jsem sólo do lomu na koupačku. Byla to paráda. Potkal jsem zde pár domorodců, dali jsme řeč - vůbec lidi na jihu Čech jsou strašně milí a komunikativní, a já začal pomalu sledovat zvyšující se počet lidí v černém.

Nyní začne stať o tom, kterak správným metalistou býti, aspoň tak jak jsem to vypozoroval. Takže základní, jedinou trendy a jedinou povolenou barvou je černá, to je základ. Dívky, nebo též hell ladies, jak je vtipně pojmenoval jeden náš spolukalič nosí převážně šaty princeznovského střihu, ale né jako když se princezna vdáva, ale spíš jako když někdo umře, Ty romantičtější, jako když je vedou obětovat drakovi. Tyto šaty, jsou doplněny gládama, taktéž černé barvy. Metaloví hoši, to maj trošku jednodušší, většinou si vystačí s kapsáčema a tričkem s co nejméně čitelným názvem nějaké (samořejmě) metalové kapely a opět gladiatory, vše, jak jinak vyvedeno v černé tak, že už černější nemůže být. Samořejmostí jsou černé vlasy, tolerují se i světlé (tzv. švédské) vyjímky.

Samořejmě že nechci paušalizovat, takže i metalisti, ačkoliv nosí skoro stejnokroje, mají i své poddruhy. Vypozoroval jsem následující:
Agrometalista - tento druh metalisty se vyznačuje tím, že pochází z venkova a nebo zde aspoň má kořeny, ke kterým se hrdě hlásí. Agrometalisti se většinou sdružují v tlupách, mají stejná trika, nebo aspoň trika stejné kapely a stejné účesy, vůbec je nezajímá muzika a zajíma je pivo. Též se jako první svlékají do půl těla a ukazují svaly, vypracované házením hnoje a odpadávají velmi brzy.
Lord of Darkness - Tento druh metalisty se narozdíl od agrometalistů vyskytuje zásadně v jednotlivých exemplářích. Poznáte ho jednodušše tak, že i v tom nejparnějším létě má kožený kabát a kalhoty, tváří se temně a finguje seriozní zájem o muziku. Ovšem dělá to jen proto, aby přivábil některou z hell ladies. Občas se některý  Lord of Darkness vyskytuje v páru se svou Hell Lady. Tyto páry bývají velmi pěkně sladěni oblečením. Převažuje kůže, sem tam latex.
Džískaři - druh tohoto metalisty je poměrně dobře známy. Je na první pohled rozeznatelný tím, že má džínovou vestu s nášivkama trendy i netrendy kapel. Převazuje Iron Maiden a Arakain, ovšem pozor. Ovšem pozor, pokud sundá džísku, býva k nepoznání od ostatním metalistů. Stejně jako agrometalista, jeho nejbižší příbuzný, má zájem o pivo, trošku větší zájem o muziku a velmi často ho můžete vidět tak, že je na podiu s pivem, motá se kapele pod nohy a velmi težko se mu vysvětluje, že už tam nemá lézt, že si to zvukař nepřeje. Pak se většinou nalézá pod podiem už bez piva a spící.
Zbytek světa - mezi dalšími metalisty jsem už nenšel takový rozdíl, či znak, podle kterého by se dali jednoznačně identifikovat, takže je házím do jednoho pytle :-) Většinou jde o mladé rozumné kluky, jimž učaroval metal jako hudba a víc neřeší. Jedna se o nejvděčnější fandy. Pijou tak normálně pivko, jí i maso a občas se vyskytnou v páru s nenápadnou dívčinou, která balancuje na pomezí metalu a ema.

Abych nemluvil jen o lidech, musím se zmínit i o kapelách. Obecně mě celkem překvapila dobrá úroveň českého metalu. Rád bych zde vyzdvihl nějakou kapelu, ale jejich názvy byly tak zapeklité (je to metal přeci), že jsem si zapamatoval jen F.O.B., ale líbilo se mi tam toho víc. Taktéž zvuk byl dobrý a naprosto vynikající organizace. To jsme poznali i my, když jsme si vybírali piva jídla, které byly součástí výhry. Vždy jsme se nahlásili jako výherci na čež se spustila konverzace na téma, jak se vám tu líbí a tak. Fakt strašná pohoda. Vůbec, metalisti jsou obecně toleratní skupina, sic někteří skoupí na slovo, ale zkátka Vám neuseknou hlavu mečem, když nedržíte barvu.

Náš sobotní koncert byl kvůli počasí zrušen, což jsem se ale dověděl až po cestě, takže už jsem to neotáčel a jeli jsme domů. Přesto paráda, diky AFODe.

 PS: jo a metalisti nehulí