tloudev Počeplice

Blogovat se musí. Tedy překonávám svou lenost vrozenou, i lenost s láskou vypěstovanou, a přináším vám zvěsti z Frýbovy krajiny nádražně-dejvické.

Celá událost začíná páteční sedmou hodinou večerní, kdy jako první přijíždí na místo činu strýček Zvrhlík se svým SeruNaRytmus bubnem, čímž uklidňuje zvukaře i výčepního, kteří se již obávali zrušení celého konzertu. Následuje akademická čtvrthodinka a přijíždí parta bedňáků opilé Rút, mistryně samotná jest na cestě z Polska a dopravuje se individuálně.

Stavíme apáru, postupně přijíždí i zbytek kapel - břeclavská část Hybrid Clubu a benešovští Against the Grain. Publikum chlastá venku na zahrádce, později hrající hudebníci taktéž, takže když okolo půl deváté (tedy se zatím mírným skluzem) započne Opilá Rút (respektive její doprovodná kapela, mistryně sama nedorazila) svůj čtvrthodinový set, v sále není ani noha. Postupně se pár zbloudilých duší jdoucích si pro pivo zaposlouchá a něktří z nich i zůstanou v sále, mnozí však přichází do sálu až po známé akademické čtvrthodince, a tedy vidí pouze finální píseň "balíme a opouštíme pódium". Ta se mimochodem dost povedla.

Po OR nastupuje strýček Zvrhlík. Jdu na chvíli ven provětrat strašlivým vedrem na pódiu zmožené tělo i mysl, a když se vracím, je půl desáté a SZ stále ještě nehraje. Program začíná mít skluz nikoli malý, ale znatelný. Nalifruju chlapce na pódium a už jim to sviští, první píseň bez zpěvačky využívá jakýsi decentně zlitý baťůžkář k pokusu o zpěv. Dost lidí zmate natolik, že si myslí cosi o magorské kapele a pokládají jej za inventář. S druhou písní se situace mění a mikrofónu se ujme Marcea. Teze o magorské kapele padají. Herákův šlapkobubnostroj jede pekelným tempem, pánové u kytar poctivě drtí ve vysokofrekvenčním rytmu a zpěvačka do lidí sází nechutnou Vinárdovu (nebo svojí?) poezii zabalenou tu v křiku, tu v tiché deklamaci, vždy s patřičnou dávkou naléhavosti. Epes, radost.

Strýc končí kolem čtvrt na jedenáct, původně domluvený konec v půl dvanácté musím s výčepákem ukecat na půlnoc, což se naštěstí daří - tahle vstřícnost podniku mě vždycky potěší. Na pódium se stěhují Against the Grain. Přestavby pódia jsou vždycky nekonečný, i zde je pro mě ona čtvrthodina peklem. Nejraději bych si dal pár rumů a dál nic neřešil, nechal věcem volný průběh, avšak vzhledem k tomu, že celý konzert organizuju, tak to asi úplně nepůjde. Alespoň s Hybrid Clubem domlouvám, že nebudou přestavovat bicí, jak bylo původně plánováno. Ve 22:40 začínají konečně AtG hrát. V tu chvíli každý, kdo má uši a nějaký ten cit pro muziku, zbystří, a i ti, co sedí na peróně, počnou se hrnout dovnitř, aby tento skvostný ansámbl viděli zblízka. Jejich pětatřicetiminutový set je nebitý energií, pod pódiem se rozjel celkem dobrý kotel (on se rozjel už na zvrhlíky, ale teď - slovy vodohospodářů - "kulminuje") a chlapci to tam sypou naprosto bez zaváhání, HC riffy střídají úderné rychlé punkové prdlapumpa pasáže, to celé skoro bez pauz, aby se vešli do úzce vyměřeného času. Publikum aplauduje a je nadšené.

Ve čtvrt na dvanáct předávají pódium Hybrid Klubu. Jak jest již psáno výše, výměna bicích se nekoná, je potřeba celou přestavbu pódia co nejvíc urychlit. Což se daří a nakonec přibližně pět minut po půl začne HC valit svúj HC do lidí. Nádražím projíždí další vlak plný energie, tempo je oproti AtG mírnější, Hybridi si více libují v těžkých dobách a né tak zběsilém rytmu. Na kvalitě to však rozhodně neubírá a i v kotli je vidět, že vedro a kruté křepčení mnohé zmohlo a jsou rádi za houpavý těžkotonážní rytmus.

Těsně po půlnoci na mě výčepák houkne, že konec. Jdu to sdělit klukům na pódium a ti posléze dávají poslední píseň - pomyslná psychologická bariéra půlnoci tak byla pokořena a celý konzert se podařilo stihnout. Uf. Následující pijatyka už do reportu asi nepatří, ale věřte, že proběhla.

Díky všem vystoupivším, zvukaři i posluchačům za povedenej večírek, jen bych příště prosil o větší příspěvky do klobouku, ono nic není zadarmo, že.. A muzikantům se ještě jednou omlouvám za ty šibeniční termíny.