Vencovy narozky v Bílé Vráně
V pátek 15.11.2013 jsme byli s Opilou pozváni, bychom zahráli Vaškovi S. (tedy nekorunovanému králi Podbaby ;-)) na narozkách. Sraz je v krázných 7 hodin na místě, aparáty brát nemusíme, a tak se asi 20 minut po sedmé scházíme s Ropákem přímo v klubu. Začíná se nějak kolem osmé, měli bychom hrát jako poslední, Vlk ohlásil, že přijede o kapku později, nic neřešíme a dáváme chutné Chýňské pivko. Bílá Vrána se postupně zaplňuje máničkama, když zahajuje Černá Ruka. Notoricky známé undergroundové odrhovačky si zpívám s nimi, občas jdu ven na cígo, ale začínám být trochu nervózní, neboť čas postupuje a Vlk stále nikde. Když někdy kolem půl deváté kapela končí, volám mu, abych se dozvěděl, že ještě dřepí v práci a přijede prý asi za 40 minut, a to pouze pokud hned teď zdrhne. Aj vaj. Mezitím se na pódium přesouvá Von Plastic Factory, psychedelická partička přímo z Podbaby a nedílná součást zdejší undergroundové scény. Zatím jim ale schází basák, a tak se ptají, zda bychom nezahráli před nimi. Nemůžeme, Vlk tu není. Nastává drobný souboj s časem, vPF nakonec začínají těsně před devátou hrát a má hlava začíná zevnitř připomínat papiňák. Néco málo po půl desáté (v deset se má končit kvůli polycajtům) to vPF chtějí zabalit, ale Vlk stále není a tak dávají ještě dvě písně. Pak definitivně končí, ale Vlk stále není. Chystáme se s Ropákem na pódiu, hledáme alternativního kytaristu, během Topolovy "chce se mi spát", kterou si jen tak z nudy brnkám, se k nám přidává Johan na bonga, ve vzduchu visí průser. Když za deset minut deset ohlašuji, že zahrajeme bez kytary pár písní, tak akorát vchází Vlk do dveří. Během sedmi minut jsme ready a máme celé tři minuty do desáté. Ještě dopoladit, a je deset. Začínáme.
Na takto zkurvený začátek se konzert docela překvapivě daří. Ufff... Vlk snad dokonce i cvičil, hraje v solidní rychlosti a stíhá! Klobouk dolů. Dáváme dokonce i pár matečních písní (od kapely Den Matek), Johan nás opoští již během první písně, neboť tempo je na něj zjevně příliš zběsilé a některé stopky a tempa nečekané, zkrátka šlape to mnohem líp než ve Finálu před týdnem, chyb je minimálně a končíme tři minuty před půl jedenáctou. Benga nepřijeli, ufff... A pak kalíme Chýni (mimo Vlka, který jede autem zase zpátky do práce) a posloucháme potichu improvizující umělce na pódiu, mejdánek pokračuje a máme s Ropákem oba dobrý pocit, že se to nakonec povidlo. (Ale Vlku, trestné panáky tě stejně neminou!)