tloudev - Blog | Bandzone.cz

tloudev Počeplice

Skladby v přehrávači

Pro přehrávání skladeb je třeba zapnutý javascript, flash plugin verze 9 nebo HTML5 kompatibilní browser.

Playlist je prázdný :(

Fanoušek tloudev si do osobního playlistu zatím nepřidal žádné skladby.

Blog

Hop héj, cibuláři!

Upraveno:

Včera jsme hráli s Akcí Praha na Cibulce - v nynější době jednom z mála fungujících squatů v Praze. Statek je to rozlehlý a krásný, vztahy squaterů s majitelem jsou nějak pořešeny, takže trocha punkové kultury se sem přesně hodí a nehrozí zátah beng.

Začátek se trochu protáhl, z každé kapely po osmé hodině ještě stále někdo chybí, a tak se stáváme po Zámkově příchodu první total komplet kapelou. Tedy jdeme hrát jako první. Zvuk na pódiu nic moc, navrch se zesák od odposlechů válí přímo u nich - to znamená mezi kapelou a publikem - přikrytý pouze svým pevným víkem. Hrajeme co to dá, s Herákem za mikrofonem mám volný prostor k pohybu a to se mi líbí. Herák tam sice párkrát zachyboval v nástupech, ale jinak na první konzík slušnej výkon. Lidi v sále jsou taky spokojení až nadšení, takže dobrý.

Po nás hrají Slavery. Nejprve jsou nějaký problémy s mým basovým aparátem, ale to se ukáže být pouze povytaženou zásuvkou. Uf. Pak ještě neustálá zpětná vazba na pódiu, což je evidentně kytarou, a pak už ultrarychlej crust, mazec jako kráva. Energie z nich srší jak z trafačky, pár lidí začíná pařit. Bacha na zesák. Pařim taky.

Jako třetí nastupujou izraelští Total Komplet. Oproti předchozímu crustu je to trochu pomalejší (však nikoli pomalé!), víc v punkovym rytmu. Šlape jim to pěkně, zvuk je teda stále strašlivej, což je však dost daný sálem. No a pak.. přesně, kdosi odkopává víko z blbě umístěného zesáku. Průser. Ve snaze vrátit víko na místo vrhám se k tomuto, a tím se mi daří průser večera: povede se mi do zesáku nalejt pivo. Výborně. V zesáku začíná jiskřit. Hledám zásuvku, ale to už mě od něj pár lidí odhání. No, zkrátka pozdě. Dopíče. TK musí dohrát zbytek setu "nahlucho" bez odposlechů a poslední kapela - punk s holčičim vokálem - jakbysmet. Apropos, u téhle kapely nevím jak se jmenovala, snad se mi to povede dohledat a doplnit (zřejmě Inspiratio), bo hráli dost pěkně, akorát že po většinu času jsem s pořadateli řešil odpálený zesák, a tak jaksi na poslech nebyl čas.

Odcházíme někdy kolem cca půl druhé, jediný kdo zůstává na místě je Herák, že tam někde na baráku přespí. A chčije a chčije.

Opilý hybridní zvrhlík against the Nádražka

Upraveno:

Blogovat se musí. Tedy překonávám svou lenost vrozenou, i lenost s láskou vypěstovanou, a přináším vám zvěsti z Frýbovy krajiny nádražně-dejvické.

Celá událost začíná páteční sedmou hodinou večerní, kdy jako první přijíždí na místo činu strýček Zvrhlík se svým SeruNaRytmus bubnem, čímž uklidňuje zvukaře i výčepního, kteří se již obávali zrušení celého konzertu. Následuje akademická čtvrthodinka a přijíždí parta bedňáků opilé Rút, mistryně samotná jest na cestě z Polska a dopravuje se individuálně.

Stavíme apáru, postupně přijíždí i zbytek kapel - břeclavská část Hybrid Clubu a benešovští Against the Grain. Publikum chlastá venku na zahrádce, později hrající hudebníci taktéž, takže když okolo půl deváté (tedy se zatím mírným skluzem) započne Opilá Rút (respektive její doprovodná kapela, mistryně sama nedorazila) svůj čtvrthodinový set, v sále není ani noha. Postupně se pár zbloudilých duší jdoucích si pro pivo zaposlouchá a něktří z nich i zůstanou v sále, mnozí však přichází do sálu až po známé akademické čtvrthodince, a tedy vidí pouze finální píseň "balíme a opouštíme pódium". Ta se mimochodem dost povedla.

Po OR nastupuje strýček Zvrhlík. Jdu na chvíli ven provětrat strašlivým vedrem na pódiu zmožené tělo i mysl, a když se vracím, je půl desáté a SZ stále ještě nehraje. Program začíná mít skluz nikoli malý, ale znatelný. Nalifruju chlapce na pódium a už jim to sviští, první píseň bez zpěvačky využívá jakýsi decentně zlitý baťůžkář k pokusu o zpěv. Dost lidí zmate natolik, že si myslí cosi o magorské kapele a pokládají jej za inventář. S druhou písní se situace mění a mikrofónu se ujme Marcea. Teze o magorské kapele padají. Herákův šlapkobubnostroj jede pekelným tempem, pánové u kytar poctivě drtí ve vysokofrekvenčním rytmu a zpěvačka do lidí sází nechutnou Vinárdovu (nebo svojí?) poezii zabalenou tu v křiku, tu v tiché deklamaci, vždy s patřičnou dávkou naléhavosti. Epes, radost.

Strýc končí kolem čtvrt na jedenáct, původně domluvený konec v půl dvanácté musím s výčepákem ukecat na půlnoc, což se naštěstí daří - tahle vstřícnost podniku mě vždycky potěší. Na pódium se stěhují Against the Grain. Přestavby pódia jsou vždycky nekonečný, i zde je pro mě ona čtvrthodina peklem. Nejraději bych si dal pár rumů a dál nic neřešil, nechal věcem volný průběh, avšak vzhledem k tomu, že celý konzert organizuju, tak to asi úplně nepůjde. Alespoň s Hybrid Clubem domlouvám, že nebudou přestavovat bicí, jak bylo původně plánováno. Ve 22:40 začínají konečně AtG hrát. V tu chvíli každý, kdo má uši a nějaký ten cit pro muziku, zbystří, a i ti, co sedí na peróně, počnou se hrnout dovnitř, aby tento skvostný ansámbl viděli zblízka. Jejich pětatřicetiminutový set je nebitý energií, pod pódiem se rozjel celkem dobrý kotel (on se rozjel už na zvrhlíky, ale teď - slovy vodohospodářů - "kulminuje") a chlapci to tam sypou naprosto bez zaváhání, HC riffy střídají úderné rychlé punkové prdlapumpa pasáže, to celé skoro bez pauz, aby se vešli do úzce vyměřeného času. Publikum aplauduje a je nadšené.

Ve čtvrt na dvanáct předávají pódium Hybrid Klubu. Jak jest již psáno výše, výměna bicích se nekoná, je potřeba celou přestavbu pódia co nejvíc urychlit. Což se daří a nakonec přibližně pět minut po půl začne HC valit svúj HC do lidí. Nádražím projíždí další vlak plný energie, tempo je oproti AtG mírnější, Hybridi si více libují v těžkých dobách a né tak zběsilém rytmu. Na kvalitě to však rozhodně neubírá a i v kotli je vidět, že vedro a kruté křepčení mnohé zmohlo a jsou rádi za houpavý těžkotonážní rytmus.

Těsně po půlnoci na mě výčepák houkne, že konec. Jdu to sdělit klukům na pódium a ti posléze dávají poslední píseň - pomyslná psychologická bariéra půlnoci tak byla pokořena a celý konzert se podařilo stihnout. Uf. Následující pijatyka už do reportu asi nepatří, ale věřte, že proběhla.

Díky všem vystoupivším, zvukaři i posluchačům za povedenej večírek, jen bych příště prosil o větší příspěvky do klobouku, ono nic není zadarmo, že.. A muzikantům se ještě jednou omlouvám za ty šibeniční termíny.

Kuláčoviny na šestce

Upraveno:

Další zábavné hraní proběhlo v sobotu 8.června na oslavě Kuláčových narozenin. Celý konzík začínal ve čtyři odpoledne, kapel bylo mnoho, my jsme hráli až někdy po deváté, takže ode mě nemůžete čekat report z celé akce - to bych asi neodehrál. Ale postupně.

Hospoda. Oficiálně se to snad jmenuje Dragoun Klub Břevnov. A nebo taky 1906, díky čemuž jí na Břevnově neřekne nikdo jinak než "u datumu". Posledně v kachně mi však někteří pamětníci prozradili, že se jí také říkávalo "na bídě". Jakési podvědomé mravenčení se mě chopilo již cestou.

Přicházíme s Míšou kolem půl osmé večer, zrovna hraje V.T.Marvin a hudba je slyšet po celém strahově. Hraje se totiž venku před hospodou. Marvinům to šlape, s dvěma kytarama mají zvuk nabroušený jako břitva (nabroušená, samozřejmě) a jejich televizní punk krásně odsejpá. Ovšem díky manuální práci přes den jsem trochu utahaný a tak posedávám a polehávám, na pogo se zatím necítím. Pivko máme raději své, neboť Gambáč v místní hospodě není zrovna vyhlášená pochoutka (ostatně, kde Gambáč vyhlášenou pochoutkou je?), a to se ukazuje jako klíčová výhoda. Ještě než stihnou pódium zokupovat ortodoxní Frýb-Hopeři Los Perros del Frýba, dochází totiž i místní Gambáč. Zřejmě ten název "na bídě" opravdu cosi symbolilzuje. Tvoří se fronta (na co?), další bude asi za půl hodiny.

Los Perros. Frýb-Hop. Pokud vám nic neříká Dejvická Nádražka, Frýbestr, zprávy v 8:50 a FrýBíEjč (FBH), pak asi bude těžké až nemožné vám popsat o co jde. Společně s Bahnhof Gangstas vyfiknou pánové několik pecek Frýbouky, svých radikálních antiSašistických písní v rytmech od hip hopu po metal, zakončí pak stylovým Sašos tu nechceme! a po nich máme na pódium vylézt my. Kluci právě přitáhli ze zkušebny pěšky do prudkého kopce obtěžkáni nástroji a aparáty, ani si nestihnou dát pivko a jdeme na to. Mazec. Díky tomuhle naspeedování hraje zámek jak do řiti střelenej indiánskej kůň, chvílema fakt nestíhám, chvílema to fakt zle mršim, ale posluchač je tvor odolný a ledacos tedy musi skousnout. Během hraní spadne pár kapek, ale skasanou plachtu neroztahujeme, déšť se naštěstí nekoná. Postupně náš set dosprintuje až do finále a máme to za sebou. Po nás následuje Třetí Stupeň Tortury. Zvuk maj dobrej, konečně i rozumím textům, fakt je to výborný, trochu se i proskočím v kotli (teda, spíš kotlíku :-))

Po třetím stupni má ještě hrát Yuri Andropov Experience, ale bohužel nás navštívila dětská policie a další hraní zatrhla. Zkoušíme hospodskýho ukecat, abychom se pouze přešoupli dovnitř hospody, ale je vystrašenej, nebožák. Takže pomalu balíme fidlátka. Vevnitř v hospodě pak konzumujeme Gambáč (je hroznej!) a hospodský se nás snaží vyhodit, bo se bojí, že se polycajti vrátěj a on má přeci zavíračku jen do desíti a je půlnoc. Máme z něj srandu, protože vždycky zhasne u výčepu, zajde do sálu, a tam, namísto aby někoho ukecal k odchodu, naopak posbírá hrozen lidí, kteří jej následují k baru, který opět rozsvítí a počne točit piva. Když nás to přestane bavit, jdeme na piva k Majklovi do klubu. Ale to už sem moc nepatří.

Závěrem snad jen  ještě jednou přeji oslavencům vše nej, a ať se z té opice bez úhony vylížou. Mě to trvalo celý dnešek.