tloudev Počeplice

Včera jsme s Opilou Rút hráli na oslavě roku fungování hospody Kachna a Koráb. Jak tak sleduju zprávy o povodních, mám trochu strach, aby to nebyla zároveň i derniéra. Hospoda je totiž v Karlíně, dokonce ve sklepě.

Před samotným hraním bylo za prvé důležité naší nebohou Opilou vzkřísit, neb jsme rok vůbec nehráli, jakože vůbec vůbec. O celém konzertu jsme se dozvěděli vlastně s týdenním předstihem, a tedy byl čas na pár zkoušek. Ovšem i ve třech lidech je někdy domluva těžká, a tak nezbylo, než individuální zkoušení basák-bubeník a individuální drezůra basák-kytarista. Po týdnu jsme se tak dvě hodiny před konzertem konečně sešli všichni pohromadě, zkusili přehrát repertoir a pak naházet aparát do auta a hurá do hospody..

Přijíždíme v krásných 8 večer, hospoda praská ve švech, v koutě pod kachnou máme vyklizených asi 6 metrů čtverečních, na které se musíme smístit. Dá to trochu práce, ale nakonec se daří. Z jedné z aktivních zpěvobeden chčije voda. Magický Gatesův trik (vypnout-zapnout) jí však záhadně probírá k životu. Nás střídavě probírá a ubíjí dvanáctka poutník a fronta na pivo. Počkejte, holoubci, vydrží jen ti nejodolnější. Hraní zahajujeme hospodskou Lúcou, aby řekla do mikrofonu pár slov - vyzívá lidi, ať chodí dál, sál aplauduje a my spouštíme Necky (tu kytáru jsem propil kvůli Tobě), postupně zahrajeme s mírnými chybami celý repertoir v celkem pomalém tempu - tedy skoro 20 minut hracího času. Dáme i dvě písně, které jsme nikdy nehráli a nezkoušeli - totiž covery ode Dne Matek, které si pamatuje (občas) pouze Vlk, já si (občas) matně vzpomenu a Ropák se tak nějak chytá, neboť už tyto písně jednou slyšel. V deset končíme a jdeme pít pivo, kecat s kámošema atd.. asi ve čtvrt na dvanáct za mnou někdo nevim už kdo přišel, že prý je v sále nějaká slečna, která zpívá a hraje na kytaru nějaký starší songy, jestli bychom to s ní jako nedali. Slovo dalo slovo a za chvíli zjišťuju, že hraju zombii (samozřejmě úplně jalově), pak ještě nějaký další songy.. no moc mi to nejde, přiznávám se přiznávám. Slečna odchází a moji milí bedňáci se opět chápou nástrojů. Opilá dává druhý set v notně podroušeném stavu. Teprve v průběhu hraní mi dochází, že to byla strašlivá píčovina hrát znovu. Pomlky nepomlky, tóny netóny, opilá si to sviští kamsi doprdele a my za nástrojema zjišťujeme, že na její směrování přestáváme mít reálný vliv. Potěš koště. Když pak v průběhu Kancelářské války neproběhne ani náznak refrénu, zatáhne kdosi za záchrannou brzdu a kapela se poroučí. Obecenstvo sice aplauduje, ale my jsme už strašlivě zmazaní a zbytek setu už nedáváme. Balíme fidlátka a pokračujeme v bujaré pijatice až asi do 4 do rána. Dle aktuálních zpráv tou dobou překračovaly hladiny řek první stupeň povodňové pohotovosti, nový pan primátor však zatím dadá jak nemluvňátko a chudák Rút usrkává pašovanou vodku v cele předběžného zadržení kdesi v Těšíně...

Včera jsme zahráli už asi po milionté u Šukiho v garáži. To je naprosto úžasná akce, taková punková kotlíkárna u ohně se sezením v gaučích venku pod širym nebem a do toho z jedné garage se valí punk a z druhé pivka.

Odjezd standardní - domluva zní "sraz v šest", posléze se mění na "mezi sedmou a osmou" a následně v krázných tři čtvrtě na devět vyrážíme směr Louny. Prý na devátou ať tam jsme, cha chá! To neznají AKci Praha :-) Kára vydává zvuky, jako by se měla každou chvíli rozpadnout, nicméně statečně nás doveze až do Loun (a v noci i zpět, ale nepředbíhejme).

Přijíždíme, když zrovna hraje La Díra, výtečná Lounská partička, takový jazz-punk, trochu místy připomínající UJD bez saxofónu. Výtečné, i pár tanečníků se najde, šlape jim to. Od Šukiho dostáváme pivenky, lahváče tu tvoří pestrý mix značek - fasuji radegast, fajnové pivko. Po La Díře hraje Třetí Stupeň Tortury. Svižný punkrock s ostrou kytarou a nasraným řevem, tanečníků přibývá, fakt to šlape. Vegeburgery, letos poprvé avizovaná vegestrava na akci, končí. vyprodáno vyžráno. škoda, zbyla mi gulášenka.

Po TST nastupujeme my. Od basáka si půjčuji aparát - ProFet 3.3 - a ačkoli jsem na něj četl samý recenze typu "na punk nevhodný" a jiný sračky, zvuk mě velmi příjemně překvapuje, pěkný attack, každý úder do strun má guľe ako kráva, zvuk čistý a jasný, paráda. Hrajeme podle playlistu z minulého týdne, odsejpá to, John se občas někde zatoulá s kytarou, ale posluchači to mylně považují za plánované úlety a aplaudují a pogují, atmosféra skvělá. Přidáváme nakonec Palladium i s Míšou, která nám na pódium nese ubalený špek. Skvělé. Celkově velmi vydařené, ačkoli mi přijde, že některý songy byly pomalejší než by mohly být, ale je to jen můj pocit, zpětně to asi bylo akorát. Bubeníkovi z tortury pak dávám do distra pár cédéček a jdeme na pivo. Nastupují The Rohotoče. Kapela dřevního punku bez skrupulí, za chvíli už se všichni pohupují v rytmu houpacího čuráka, chlastomrdacích prasopankáren a jiných, na chvíli si také skočím do poga, je to živelný, je v tom síla. Gulášenku daruji hladové slečně na baru, po skončení rohotočů kupujeme lahváče na cestu, loučíme se a jedeme do Prahy. Jsou asi dvě ráno. Cestou stále posloucháme nebezpečné vrzání v oblasti levého předního kola, nicméně potíže se nekonají. Šuki, skvělá akce, díky za ní a pozdravuj bráchu Prciho! :-)

Do Břeclavi přijíždíme celkem brzy před konzertem, klub Pixla vypadá jako solidní doupě. Na baru domlouvám účet a jdeme tahat. Hlavně dneska před konzertem nehulit, jinak to dopadne zase na hovno. Seznamujeme se s místníma kapelama, sedíme, popíjíme, konzert začíná a s libostí zjišťuji, že zvuk je úplně o něčem jiném než v Hodoníně. Inu, klub je klub a né jen tak provizorně postavený aparát na podlaze hospody.

Je pravda, že jsme přijeli s opravdu velkým předstihem, takže pivek je opět hafo, ale držím se zuby nehty od hulení dál - přece jen chlast a haš dohromady dokážou jednomu pěkně napráskat. Během konzertu strejdy Zvrhlíka usínám, probouzím se až na Messin Dehead a zjišťuju, že to fakt pěkně šlape! trochu se proskočím, dám rychlý pivko a pak už jen vodu a na pódium. Tentokrát je to o něčem jinym. Voda mě probírá, cítím se plný energie a pálíme tam s chlapcema jednu pecku za druhou - ani neděláme chyby, nový zpěvák Herák taky jede jak namydlenej, publikum ještě rozjetý z Messin začíná solidně pařit. Odehrajeme kompletně všechno, včetně palladia, dokonce i na přídavek dojde (fakt přídavky skoro nikdy nedáváme!), lidi jsou fantastický.

Večírek se ubírá mílovými kroky až k ránu, a dozvídáme se, že strýček V. opět nedomluvil nocleh. Domlouvám se tedy s Václavem - provozovatelem klubu - že můžeme přespat přímo tam. Za to mu patří OBROVSKÝ DÍK. Kolem sedmé ráno se postupně klub vylidňuje a my bilancujeme nad lahváčema, než se všichni postupně uložíme na lavice v klubu. Úžasný večer, k nevíře.

Ráno čekáme na Václava s klíčema, nejprve dopíjíme kapáky z večera, pak načneme nový účet a postupně se z rána stává základ dalšího pěknýho večírku. Nikdo nemá papírky, sem tam se povede najít dlouhýho vajgla, zamčeni v klubu trochu trpíme, nicméně nechá se to. Kolem poledne přichází Václav, konečně vyrážím pro papírky, pak ještě asi hodinku dvě popíjíme, než vystřízliví Zámek, aby to celý odřídil (ten jediný z nás měl trochu rozumu a šel spát do auta už kolem čtvrté), poté balíme, loučíme se, rozdávám céda, který jsem včera ani nestihl vybalit a jedeme zpět do Prahy. Všichni mimo M. která zůstala s nějakým svým borcem na Moravě a prý na ní nemáme čekat. Cesta parádní, lahváče, zábava, jonty. Následuje Herákův konzert v modrý vopici, ale to už je úplně jiná kapitola. Zdar a sílu za týden v Lounech u Šukiho v garáži!