"A proč zrovna tyhlencty kapely," ptáte se?
To jsem zase jednou poskakoval po bandzone, jakože co kdyby náhodou něco nového jsem objevil, a vono jo. No a protože seznam začal narůstat, a já ho začal zapomínat, začal jsem si přidávat kapely do oblíbených. Vedlejší efekt je ten, že mám co poslouchat jako podkres při učení se na zkoušky. Prostě a pragmaticky.
Musel jsem si "zoblíbit" TOXIQUE, nadchnul mě jejich F* Business. Zkrátka se mi všude, kde je byť jen náznak hammondek nebo rhodesů, líbí.
Znovuobjevil jsem Swordfishtrombones. Slyšel jsem je naposledy někdy v devadesátých letech, byli na CD příloze jakéhosi časopisu se třemi nebo čtyřmi písničkami, Unaware (+ radio remix?), Handsome Man a Pleasure and Pain. Za ty roky se dost změnili, inu, jako ty roky :). Slow Time trochu à la U2? Opravte mě.
SOIL, nově se prezentující jako s.o.i.l, je taky hudba, jak má být, klávesy jsou neskutečné. Jen nechápu, proč mi z playlistu zmizela jejich I'm standing, která mě nutí spíš víc poslouchat, než klidná náladovka Love is a freaky. Netuším, nevím, snad abych tolik nezáviděl. V březnu prý vydají desku, podepsán bude mimo základní sestavy i J.P. Muchow, neboli "s.o.i.l vydá výbornou desku".
Chamber Worcester mě oslovili kouskem Heaven, jednoduché otevírací klávesy s lehkým protestem dechů jsou prostě jako z nebe. Trochu mi přišlo škoda, že je občas dál v písničce trochu nevyužitého prostoru; jenže ono je to někdy těžké, jak všichni víme.
Alvikojc Final Next mě vrátilo o pár let zpět, kdy jsem objevil kouzlo přesně takové basy, jaká zní na začátku, a všech správných lámaných ingrediencí okolo. Nádhera.
Miou Miou jsou pro mě ze všech novinek nejnovinkovatější, jejich "bonus pro japonce" chce z mého laického pohledu místy zabít Billa, na první poslech mi i přišlo, že snad čas od času skáče přes moře pro Placebo; asi to dělají bicí. Celé ty tři věci jsou výborně udělané, nahrané i zahrané, takový hlas a takové nápady aby člověk pohledal. Inspirace jako řemen.
No a Superhero Killers (ex ERNA), funk-a-příbuzní revival, co říct. Kdesi si někdo na jejich adresu postesknul, že ten repertoár není úplně jejich, ale vzápětí dodal, že to "prodávaj hodně slušně". Přidávám se k té druhé části. I've committed murder je malinko něco jiného, než jak letmo tenhle kousek znám v podání Macy Gray. A zní to oboje, myslím si, velice dobře.
JamiroquaiCZ, další "půjčovna", znějí velice dobře, i přestože Jason Kay stále zůstavá nepřekonaný. Muzikantsky to mají kluci, myslím, poměrně dost vyhrané, jen nechápu, jak někdo může u takovéhle hudby sedět, klávesák obzvlášť ;).
K Lanugo jen krátce - Waterflight je jazzík, jak ho mám rád. Kombinace tak akorát malinko nepřístupné harmonie a popových nádechů je prostě "to ono".
Závěrem upozorňuju, že jsem ani jednu ze jmenovaných kapel neslyšel naživo. Předpokládám, že by se ty moje ubohý kecy okolo pak trochu změnily ;).
Užívejte muziku; od čeho by tu jinak byla?