Tom Macek Muž / Plzeň

Konečně jsme s Rybou vydali CD, které jsme začali nahrávat před pár lety. Umanul jsem si, že obal Rybího CD bude jen a pouze písmový. Mému tvrdohlavému přání vyhověli mí spoluhráči, ač všichni mají výtvarný cit i spoustu jiných dobrých nápadů (a někteří jsou též studovanými v umění výtvarném).
Na čteverčkovaný papír jsem nejprve nahodil pár zmenšených kompozic, až jsem byl s jednou spokojen. Ve vzornících písem v bichli Schriftkunst jsem vybral dvě písma (Clarendon a Pražské kamenné), která byla běžně dostupná v éře klasického knihtisku. Zda jsou dostupná v mnou zvolených velikostech, jsem ovšem netušil. S Terezčinou pomocí jsem vybral oranžovo-zelenou kombinaci barev a s pomocí pravítka a kalkulačky jsem zvětšil nápis RYBA na maketu.

Potřeboval jsem zjistit, jak bude fungovat skládání plakátu na šest čtverců, ze kterých jeden bude tvořit kompozici na vrchu obalu na CD. Rozvržení drobného textu v ruce by bylo příliš pracné, tak jsem maketu naskenoval a vysadil informace o stopách a muzikantech na počítači. Vybral jsem Týfovu antikvu, o které jsem předpokládal, že bude k dispozici i v knihtiskařské dílně na VŠUP, kde jsem hodlal booklet tisknout.
S návrhem jsem sednul na vlak a jel na "umprumku" za panem Štouralem, zkušeným to tiskařem. Ten se při pohledu na velká písmena v mém návrhu zachmuřil, prohledal šuplíky s dřevěnými literami a pravil, že A a R zrovna v sadě krásné plakátové egyptienky chybí (asi zásluhou nenechavých lovců "suvenýrů"). Nezbylo, než oba nápisy RYBA vyřezat do lina. Myslím, že tím obal neztratil na půvabu, lino má také své kouzlo. Konečně nastala fáze, na kterou jsem se těšil nejvíce, sazba z kovových liter. Zjistil jsem, že sazeč musí mít velmi svalnaté paže, ohmatal jsem si tercii Týfovy antikvy, zjistil jsem, jak vypadá čtverčík a jak tenké jsou různé mezery.
 Informace o nahrávání a mixování jsem vysadil z Gillova grotesku a naše flétnistka Diana se pustila do nakládání papírů, které pečlivě vybrala, do tiskařského stroje. Abychom našim fanouškům způsobili větší dilema, tiskli jsme na dva odstíny papírů – jeden modravý recyklovaný, na kterém se motiv jistě cítí jako ryba ve vodě a jeden do žluta. Ten má zase krásnou strukturku, díky které se barva z lina nedostiskne v celé ploše a vzniknou pěkné efekty.
Pak už zbyla jen otročina, totiž skládání plakátů na čtvercové obaly a soukání do plastových kapsiček. Nutno říci, že tato fuška celé kapele příjemně ubíhala při samolibém poslechu vlastního CD. To si nyní můžete též poslechnout. Na stránkách jej můžete dokonce i stáhnout, ale uznejte, ten voňavý tisk na ušlechtilém papíru prostě stojí za pořízení originálu!
Panu Jaromírovi patří dík, za tisk i za to, že jsem se nestal z Netopýra "Netodýrem", což se prostým smrtelníkům, kteří s klasickou sazbou neměli tu čest, může zdát prapodivné. A Dianě patří ještě dík za fotky, které zde vidíte.

Cheš vidět další fotky?