Nemoc - poem
Nemoc
Realita, odporná a sny jen další noční můry,
kam se má mysl uchýlí, tam spatří pouze zrůdy.
Nemoc v celém těle mém, kolující v mé krvi,
pichlavý pocit u srdce, každý nádech těžce zabolí.
Není cesty zpět a není cesty dále,
Není klidu pro mou duši, není vize ráje.
Tak snad jen stát a nechat plynout čas?!
Doufat, že v divoké bouři někdo uslyší nevýrazný hlas.
A i kdyby jej někdo slyšel, nikdo nikdy nepřijde,
Jen mé osobní peklo...Já a má duše. Můj úhlavní nepřítel.
Silný nádech, zatnout zuby, vzdorovat, snažit se dostat ven.
Však před sebou samým neuteču a problém je,
že tohle není sen.