SROVNÁVACÍ RECKA!!!
Just Listening : KITTIE : In the Black (2009)
X 
X 
To, co mělo přijít, přišlo.
Přeji pěkné počteníčko.
Prvně mi ale dovolte trochu recenzi uvést, poněvadž předpokládám, že asi ani jednu z kapel nebudete znát. Ještě než uvedu jejich jména, povím vám, co všechny tři spojuje, a to podobné hudební zaměření - totiž christian rock. Neznalí si asi odfrknou, co to píšu za kokotiny. Každopádně pokud dáte tomuhle stylu šanci, vůbec by vás neměl zklamat. Je to zemitá a přitom melodická muzika, která navzdory označení v textech neprobírá pouze Pána Boha. Což je opravdu dobré zjištění. Tak tedy se zakousněte do článku a čtěte pozorně. Představují se vám (zleva) THOUSAND FOOT KRUTCH (Welcome to the Masquerade), PILLAR (Confessions) a RED (Inncocence & Instict).
Pokud nic, tak alespoň musíme uznat, že nejméně po zvukové stránce se všechny desky povedly. Není čemu se divit - všechny kapely už nějaký ten pátek hrají a pokud by si nepohlídali zvuk, byla by to hanba. Nejlépe ale zaručeně dopadli THOUSAND FOOT KRUTCH - např. v tvrdé, dynamické ,,Fire it Up'' zvuk vás doslova omlátí o hlavu, až si budete muset ztišit repráky. Producent Aaron Sprinkle pohlídal i zpěv, který občas se ztratil na minulých deskách za zvukovou stěnu. Tady tomu tak není v žádném případě. Slyšíme totiž každé Trevorovo slovo, což je v některých písních ( ,,Watching Over'' ) určitě plusový bod navíc. Bicí pořádně šlapají a když se bicák rozjede naplno, je radost ho poslouchat.
U PILLAR a RED se zvuk, jak jsem již výše zmínil, povedl, ale z trochu jiného pohledu. U obou těchto kapel musím pochválit hlavně pečlivé nazvučení smyčců, které hlavně u RED tvoří v písních zásadí roli. Co se kytar týče ... uveďme prvně, že jak PILLAR, tak i RED produkoval jeden a tentýž chlápek, a to Rob Graves. Bude to nejspíš nějaký megaloman a egomaniak. Jak jinak asi může obyčejný smrtelník vysvětlit, proč obě dvě tyto desky znějí NAPROSTO stejně!!! Možná hutný, ale hlavně přebasovaný zvuk kytar některým psíním spíše škodí než pomáhá. U PILLAR mám na mysli hlavně písničku ,,You're Not the End'', kde kytary znějí strašně ploše a překrývají zpěváka. V případě RED se jedná o dojemnou písničku ,,Shadows'', kde se zase vůbec nehodí. A smyčce tento vykuk nacpal opravdu všude, kde se jen dalo. U PILLAR teďkom tvoří většinu balad, což u nebylo nikdy zvykem. A což také není zrovna pochvala.
Ale čert vem zvuk, hlavně když písničky šlapaj a dokážou člověka zaujmout. V tomto kole opět vítězí THOUSAND FOOT KRUTCH, neboť tvoří písničky, které se nebojí tvrdých kytar ani řevu, a zároveň jsou docela i chytlavé. TFK jsou přesvědčiví jak v drsných, tak i baladických polohách a do obou přecházejí naprosto uvolněně. Ani se nevšimnete, že ještě před chvíli skladbou burácel mamutí riff.
U RED je zase cítit snaha tvořit melodické písničky, ale zároveň aby naoko neztratily své drsňácké charisma. Až hoši odbourají tyhle výlety do tvrdších vod nebo alespoň si je upraví, aby nepůsobily tak rušivě, bude jejich hudba pastva pro uši. Paradoxně ale pokud se tyto rozdílné polohy spojí vycházejí z toho nejlepší chvíle desky. Skladby ,, Mystery of You'' a ,,Death of Me'' mluví za vše.
V případě PILLAR je jeden zásadní problém. Hoši nám oprozí výborné předchozí desce For the Love of the Game vyměkli. Takže tam, kde přestanou tvořit docela energické a svižně odsýpající rockeřiny nastupuje patos a jedno klišé za druhým. Nic nemám proti baladám, nechápejte mě nijak zle. Na každém albu by měla být alespoň jedna odhlehčená píseň, ale pokud máte na deseti písňovém albu hned pět takových, už to smrdí kalkulem. Ne všechny balady jsou hrozné - jediná vyjímka je ,,Secrets & Regrets'', nejlepší skladba na albu. Navíc se nám hoši i trochu vykrádají, hlavně tedy co se minulého alba týče. ,,Whatever It Takes'' je jako ,,Turn It Up'' z minulého alba, ,,You're Not the End'' zase jako ,,Forever Stars Now''. O zatajovaném coveru ,,Call to Action'', která původně patří kapele COPPER ani nemluvně.
Co říct na závěr? THOUSAND FOOT KRUTCH nezklamali, přitlačili na pilu a sluší jim to tak. Na PILLAR jsem byl natěšený, vypuštěné songy ,,Fire on the Inside'' a zmiňovaná ,,Secrets & Regrets'' zněly velice slušně, a to smutnější je potom poslouchat celou desku vkuse. Ohledně RED jsem nic neočekával a dostavila se mi slušná, i když trochu nevyrovnaná deska. U mě tedy jasně vítězí TFK. Jak to bude u vás, nechám na vašem úsudku.
Pozn. kliknutím níže na vybraného interpreta se objeví celé album k poslechu
THOUSAND FOOT KRUTCH : WELCOME TO THE MASQUERADE - 100%
PILLAR : CONFESSIONS - 50%
RED : INNOCENCE & INSTICT - 75 %