Nástupiště
Sám na peronu stál,
v srdci choval žal.
Čekal na ni, na lásku,
složená z křehkého provázku.
Sednout si na lavici,
vykonat změnu.
Neměl ji po pravici,
tu svoji ženu.
Čekal dlouho,
hodinu skoro.
Rozhlížel se a vstal,
čerstvý vzduch do plic sál.
Přišla záhy postava,
do krásných šatů oděna.
Byla to něžná dívka,
pro něj zrozena.
Odvaha sházela mu,
musí tedy trpět záhy.
Oslovit ji, těžké je mu,
projeví snad trochu snahy.
Vyjádří pohled letmý,
byl by to už možná sedmý.
Ten stud všechno zkazil,
až na kolena kluka srazil.
Nejevila pro něj zájem,
smazala ho jedním tahem.
Jiného v srdci chovala,
jinému se oddala.
Přijíždí vlak, tam kam musí jet,
on nastoupit musí teď.
Pokračovat životem dál,
přesto, že se bál.
Vždyť jistě jiná čeká v kupé,
nic není zas tak kruté.
Život je plný překvapení,
děj kolem nás se pořád mění.