Vajíčko Muž, 34 let / Plzeň

Dívka s planoucí lucernou,
zhasíná mou duši zjizvenou.
Sním o tom jak by mohlo být,
po jejím boku žít.

Nesmím ztrácet čas,
musím v ní oživit ten jas.

Krásná panna,
promlouvá z čista jasna.
Mé srdce oživila,
krví rány zaplavila.

Teď se cítím jako člověk,
znovu zrozený.
Probudil bych pravěk,
potem zbrocený.

Postavil bych vše pro ni,
kdesi v dáli něco zvoní.
Zvony nad síní Valhaly,
zvou nás k hostině po boji.

Odin, otec všech,
ještě není na plech.
Zve nás k hodování,
vepřová pečeně krásně voní.

Medovina rozplývá se na jazyku,
teď už jisté smrti neuniknu.
Jako hrdinu padlého v boji,
mě Valkiera vzala do Valhaly.

Birokracie zasraná,
vyplňovat papíry až do rána?!
Cítit se jak ve vězení,
že prý tužka, papír, všechno změní.

Jsme otroci úřadů,
který že chtějí pomoci.
Sociální zabezpečení,
musíme si zaplatit.

Pro koho?

Pro vládu a politiky,
jež si prachy strčí do kapsy.
Pro své vlastní účely,
které nemají rozměry.

Správa lidí,
jenž se věřit nedá.
Peníze rozhazují,
v klidu tě to nechce nechat.

Kdo prý dnes žije v ráji?
ten který je v té lepší stáji.
Kope za tým zkorumpovaných,
do obálky dostane řádný balík.

Jsme v době samých spisů,
otevři a napiš spousta listů.
Jen aby věřili, že platíš řádně daně,
nemáš-li nic v ruce, jsou na tebe jak ty saně.

Vyvrhel státu,
pokud žiješ vlastním tempem,
Potvrďte svou pravdu,
svým vlastním perem.

Čím víc pracuješ a máš,
tím víc do tohoto systému dáš.
Jen abys uspokojil naše vůdce,
svlékni se třeba z vlastní kůže.

Sám na peronu stál,
v srdci choval žal.
Čekal na ni, na lásku,
složená z křehkého provázku.

Sednout si na lavici,
vykonat změnu.
Neměl ji po pravici,
tu svoji ženu.

Čekal dlouho,
hodinu skoro.
Rozhlížel se a vstal,
čerstvý vzduch do plic sál.

Přišla záhy postava,
do krásných šatů oděna.
Byla to něžná dívka,
pro něj zrozena.

Odvaha sházela mu,
musí tedy trpět záhy.
Oslovit ji, těžké je mu,
projeví snad trochu snahy.

Vyjádří pohled letmý,
byl by to už možná sedmý.
Ten stud všechno zkazil,
až na kolena kluka srazil.

Nejevila pro něj zájem,
smazala ho jedním tahem.
Jiného v srdci chovala,
jinému se oddala.

Přijíždí vlak, tam kam musí jet,
on nastoupit musí teď.
Pokračovat životem dál,
přesto, že se bál.

Vždyť jistě jiná čeká v kupé,
nic není zas tak kruté.
Život je plný překvapení,
děj kolem nás se pořád mění.