Veki Žena, 33 let / Hradec Králové

I o tomto článku platí předmluva k tomu minulému. Jen bych doplnila, že lepší než brečet je psát, respektive psát a brečet. Prostě jenom myšlenky skládat a rozvíjet se. Nevadí, že je to neduchaplné, bez děje a bez jakýchkoli ambic. Ale pomůže to.

Tohle teplo věští zase jenom bouřku a zase jenom déšť. Ten cynický déšť. A nemám snad pravdu? Ano, už hřmí, už létají blesky.

Tímhle teplem šla jsem pro květiny. Pro květiny, po tu nejlepší Haničku na světě, pro gladioly, protože ty má Hanička nejraději. Krásné květiny, vezmu jich pět, ne sedm, ne devět,... Proč je všude kolem tak ošklivo, i to slunce je ošklivé. Na chvíli snad pocítím svobodu. Jakou pak ale svobodu? Mezi ruinami, bagry, prachem, kouřem a kalnou vodou. Svoboda... nevím proč, ale rychlá chůze a sledování špiček svých bot je nejúčinnější. Vidím jistotu. Jistotu svých bot, které mi ani řeka nevezme, proč se dívat kolem, když kolem je jen smutně veselá ulice děravá víc než jindy? 

Na ulice trčí hadice a z hadic teče voda, ta hnusná kapalina. Dobře, tak hnusná být nemůže, když už tak půl roku nepiju skoro nic jiného, ale není voda jako voda. Člověk taky není jako člověk a kočka jako kočka. Voda...

Miluju, když šumí řeka. Je to krásná symfonie, pravidelná a chlácholivá. Třeba je to sadomasochismus, ale vždycky jsem měla ráda vodu - řeky, rybníky, potoky, vodopády. A ta voda, jak nevděčná je za moji lásku. 
Tak těch gladiol vezmu hodně moc... růžové a červené... sedm a sedm. Je to sice dohromady sudé číslo, ale... Ale to se nějak udělá. Teta přinesla Haničce taky gladiol, jeden červený. Ha! A je to, teď jich je patnáct.

A blesky létají. "Už je ti líp?" "Jo" Co jiného taky máte vyprávět? "Máme pro tebe dárek!" "Jo? A vážně ti je líp?" "Jo." Co jiného taky chcete vyprávět. "Tak se měj, přijedeme osmičkou." "Ahoj"A ty kecy kolem mě taky rozčilují. Oni to myslí dobře. "A jak to zvládá mamka a jak děti a jak táta..." jak? Dobře, co taky jinýho lidem vyprávět. Jo, nic děsivého, všechno v pohodě, jen už aby bylo úterý. Prostě se mi líbí úterý. Pondělí bylo hnusný odjakživa. Dlouhá škola, brzo vstávat, přijde statik, ... prostě pondělky jsou na prd. 

Sněhově bílý pták si sedl na torzo mostu, vypadá to jako u moře, tihle ptáci byli ve Skotsku u moře. Chudák pták, měl by se tam líp. Co tady na torzu mostu pod našimi okny, snad jen výsměch hloupým lidem.
Už aby přišla Hanička, chtěla bych jí dát gladioly. Chtěla bych, aby měla radost. Chtěla bych, aby se mnou každou noc spala v posteli, abych tam nemusela být sama. Chtěla bych, aby sem někdo přijel a nemusela tady být sama. Chtěla bych, aby nebyly večery, ty dlouhé a ubrečené večery.