O zásadách
Dneska mě už cestou na vlak napadlo, že se mi kde kdo může vysmát. I když, to může udělat kdokoli a kdykoli, teď by měl opravdu důvod.Najednou prostě zjistíte, že veškeré vaše zásady překračujete a co hůř, že vám to nevadí, ba jste dokonce rádi,
že to tak je. Pak je asi nutné, zamyslet se nad tím, zda něco jako zásada má smysl.
Jsem v situaci, kdy na to nedokážu odpovědět, protože jsem stejně všechny (dobře, skoro všechny) zásady obrátila naruby. A těžko říci, proč. Prostě jenom mě to tak napadlo, že mu odepíšu a že se uvidí.(Aneb další z moc pěkných věcí: Do háje se dají
lidi poslat vždycky.)
Pak mě prostě jen tak napadlo, že tam do té skoro sousední vesnice za ním pojedu.
(No, není to tak daleko, dojít pěšky to můžu vždycky a minimálně jeden člověk ví, že mě dneska možná zabije úchylák.)
A pak mě napadla ještě spousta dalších kravin, které bych (kdyby se to celé nestalo) nikdy v životě neudělala.
Sumasumárum: Žiju! Sakra a jak spokojeně!
PS.: Úchylák to nebyl...
