v Pičín

 Nejsou lidé, jsou jen schránky, nenaplněné a prázdné, jejichž jediným cílem je vysávat jakýkoliv náznak energie ve schránkách druhých. Neexistuje konverzace, jen čekání na ticho a tedy prostor pro vlastní hluk. Slova už dávno nenesou informace, slova se změnily ve změť citoslovcí s cílem navodit emoce, které je potřeba ovládat, neboť mají hodnotu v budoucím konání schránek. Nejsnadnější cesta jak účelově pracovat s emocemi je pak strach, neboť je časově o mnoho méně náročnější než podpora nebo umění vést. Už nejsou činy, už existují jen představy převedené do sdělení, početně zkopírované přímou úměrou k možnostem, zdánlivě znásobující jejich podstatu a platnost, bez ohledu na to, že se jedná stále pouze o informace bez skutkové podstaty. Okolo každé akce musí být nejdřív nakupeno nesčetněnásobku náznaků, názorů, definic, doporučení, vlastních nepromyšlených návrhů, nároků a přivlastňování, okolo každé skutečné práce se pak nakupí především plno nezasloužených podpisů, neboť stále se jedná o to samé a sice platnou informaci, o které se neví, že jako sama taková postrádá jakýkoliv obsah. Už neexistuje pomoc, je jen nárokování si odměny, výdělek, příživnictví na původním. Neexistuje tvorba, je jen zdeformování, polovičatost, stejnakost nebo rovnou kopie, více či méně odlišná, ale kopie. Neexistuje pochopení nebo soucit, jsou jen hranice vlastního prostoru a jejich neustálá stráž, bez sebemenšího náznaku empatie, bez solidárnosti, obětování, byť jen části vlastní energie. Existuje jen opovržení, hněv, agrese a především další a další tučněji a hlasitěji zvýrazněná pravda, zabarvená potřebami jedince, skupiny, obce, státu, národa nebo jakékoliv polopravdy hodnoty stále toho samého: pouhé informace. Zapomíná se na rovnost pravdy obecné a pravdy subjektivní - 0:0. Zapomíná se na minulost a skutečnost ve jménu snadněji obráběné budoucnosti, neboť je nejistá. Zapomíná se především na lidství, na ušlechtilost, Na cit, na snahu zasloužit si svůj věk a dosažené hodnoty.