Friedrich Nietzsche
Upraveno:Bůh je mrtev; ale zvážíme-li, jaký druh je člověk, je možné, že jsou tu ještě jeskyně, už celé věky, v nichž se objevuje jeho stín.
Naše náboženství, mravní nauky i filosofie jsou projevy upadaní člověka. Hnutí proti tomu: umění
Řádné věci, jako řádní lidé, nenosí svých důvodů tak na dlani. Je neslušno ukazovati všech pět prstů. Co třeba teprve dokazovati, je málo cenné.
Povědomí je posledním a nejpozdnějším vývojem organického druhu a následně tím nejnedodělanějším a nejslabším. V povědomí mají svůj původ nesčetné přehmaty, které způsobují, že člověk či zvíře zhynou dřív, než by bylo nutné - "na osud", jak říká Homér. (...) Míní se, že zde je jádro člověka - jeho přetrvávající, věčné, poslední, původní! Povědomí je považováno za pevně danou autoritu! Zapřete svůj růst, své výpadky! Berte je jako "jednotu organismu"! Toto směšné přecenění a zneuznání vědomí mají za následek velký prospěch, a to, že je tím zabraňováno jeho příliš rychlému vývinu. Protože lidstvo věřilo, že povědomí už má, dávalo si velmi málo námahy jej získávat a i dnes tomu ještě není jinak! Je to pořád ještě docela nový a lidskému oku teprve se rozsvěcující, sotva jasně poznatelný úkol vtělit si vědění a učinit ho instinktivním. Úkol, který je vidět jen na těch, kteří pochopili, že doposud jsme si vtělovali jen omyly, a že všechno naše povědomí se vztahuje k nim.
Prozkoumejte život těch nejlepších, nejplodnějších lidí a národů a ptejte se, zda-li strom, jenž by měl pyšně růst do výše, může odolávat špatnému počasí a bouřím. Zda nepřízeň a odpor zvenčí, některý z druhů nenávisti, žárlivosti, umíněnosti, nedůvěry, krutosti, lakoty a násilí nepatří k výhodným okolnostem, bez kterých žádný velký růst ke ctnosti není možný. Jed, který je smrtelný povaze slabší, je posilněním pro silného, a ten už ho jedem nenazývá.
Kdo se hluboce zná, usiluje o jasnost, kdo se chce jevit hlubokým davu, snaží se o temnotu. Neboť dav považuje za hluboké všechno, čehož podstatu nemůže vidět.
Myšlenky jsou stíny našich pocitů - vždy temnější, prázdnější, jednodušší.
Co děláme, nebývá chápáno, nýbrž jen chváleno a haněno.
Už nikdy se nebudeš modlit, už nikdy nebudeš zbožňovat ani spočívat v nekonečné důvěře. Odepřeš si zůstávat stát před konečnou moudrostí, konečnou dobrotou, konečnou mocí a odzbrojovat své myšlenky. Nemáš žádného stálého hlídače a přítele pro svých sedm osamění, žiješ bez výhledu na pohoří, které má na svých vrcholech sníh a ve svém srdci žár. Pro tebe neexistuje žádný splátce, nikdo, kdo by tě jako poslední ruka měnil v lepšího. Není rozumu v tom, co se děje, není lásky v tom, co se stane. Tvé srdce nemá žádné klidné místo, kde by mohlo najít a skončit nekončící hledání.
Ne, život mě nezklamal! Rok od roku ho nacházím mnohem bohatější, žádostivější, tajemnější. Od onoho dne, kdy mnou prošel velký osvoboditel, ona myšlenka, že život smí být poznávajícímu experimentem a nikoli povinností, ne osudem, ne podvodem! Život je prostředkem poznání - s touto zásadou v srdci člověk může nejen statečně, ale dokonce radostně žít.