Milan Kundera
Upraveno:Nesnesitlná lehkost bytí
Skutečná dobrota člověka se může projevit v naprosté čistotě a svobodě jen vůči tomu, kdo žádnou sílu nepředstavuje. Skutečná mravní zkouška lidstva, ta nejzákladnější (uložená tak hluboko, že uniká našemu zraku), záleží v jeho vztahu k těm, kteří jsou mu dáni na pospas: ke zvířatům. A zde došlo k základnímu debaklu člověka, tak základnímu, že právě z něho vyplývají všechny ostatní.
Valčík na rozloučenou
Duše davu, která se snad kdysi ztotožňovala s pronásledovanými ubožáky, ztotožňuje se dnes s ubožáctvím pronásledovatelů.
Směšné lásky
Člověk odpovídá za svou neznalost. Neznalost je vina.
Cena člověka je v tom, v čem sám sebe přesahuje, v tom, čím je mimo sebe, čím je v jiných a pro jiné.
V životě jsou totiž dva druhy lidí: autoři života a figury života. Jedni uskutečňují v životě plány a nápady své vlastní fantazie, druzí jsou nástrojem těch prvních. Jedni žijí, druzí, abych tak řekl, jsou žiti.
Víte, i podprůměrná bota si nakonec najde svou vděčnou nohu. Ale co s průměrnou sonátou? Je svrchovaně zbytečná. A dovedete se vžít do toho pocitu ponížení, když poznáte, že všechny ty noty, s nimiž jste se plahočil, by tu na světě zrovna tak
dobře nemusely být? Že jste jimi neřekl ani o chlup víc, něž co řekli předtím jinými notami jiní?
Kastrující stín svatého Garty
Protože postihnout skutečný svět, to patří k definici románu; ale jak postihnout skutečnost a zároveň se oddávat mámivé hře fantazie? Jak být rigorózní v analýze světa a zároveň neodpovědně svobodný v hravém snění? Jak sjednotit dva tak
nesmiřitelné cíle? Kafka uměl vyřešit tento nesmírný rébus.
Čím pozorněji a umíněněji upíráme pohled na nějakou skutečnost, tím více chápeme, že vůbec neodpovídá tomu, za co ji všichni mají; dlouhý Kafkův pohled ji odhaloval jako čím dál víc nerozumnou , bezrozumnou, tedy nepravděpodobnou.