v Pičín

Misantrop

překlad Jiří Zdeněk Novák

S čím se tu setkávám, to div mě neumučí
a dvůr i měšťané jen hýbají mi žlučí.
Vždyť všude narazím jen na zradu a lež,
na lest a protekci, na zášť a na faleš.
Stěží se ovládám a tisíc chutí mám
vmést lidem do tváře, jak jimi pohrdám.

Tvorstvo - jednou dané - neodmítá.

Vytváří, aniž co vlastní,
působí, aniž na čem závisí,
dovršuje, aniž na čem lpí.
Právě proto, že na ničem neulpívá,
Nic ho neopouští.

Nevynášejte vznešené -
a lidé se nebudou svářit;
nevychvalujte těžko dostupné -
a lidé nebudou krást;
nevystavujte žádoucí -
a lidská srdce nebudou rozjitřena.

Zmírňuje svou ostrost,
pořádá svůj chaos,
tlumí svou oslnivou zář,
ztotožňuje se se svým prachem.

Nejvyšší dobro je jako voda:
dobrotivě prospívá všemu tvorstvu
a s nikým není ve sváru.
Spokojuje se s nejnižšími místy,
o něž nikdo z lidí nedbá;
tím se blíží věčnému tao.

Obydlí je dobré, má-li polohu.
Srdce je dobré, má-li hloubku.
Štědrost je dobrá, má-li laskavost.
Řeč je dobrá, má-li věrnost.
Vláda je dobrá, má-li pořádek.
Činnost je dobrá, má-li způsobilost.
Pohyb je dobrý, má-li vhodnost.

Toliko tam, kde není sváru,
není pohrom ani příkoří.

Dovršit dílo,
splnit své poslání
a stáhnout se do ústraní -
toť cesta nebeského tao.

Vytvářet - a nevlastnit,
působit - a nezáviset,
být v čele - a neovládat,
to je, co nazývám tajemnou cností.

Přízeň je zahanbující jako strach,
pocta je velké soužení jako tělo.

Kdo je schopen zkalené klidem zčistit
a postupně vyjasnit?

Kdo vystupuje na špičky,
nemůže pevně stát.
Kdo kráčí strojeně,
nemůže dlouho jít.

Znevažováním pozbýváme základu,
nepokojem pozbýváme vlády.

Kdo přemáhá druhé, je silný;
kdo přemáhá sebe, je mocný.

Kdo se umí spokojit, má hojnost;
kdo dovede vytrvat, má vůli.

Kdo se neodchyluje od svého určení,
má dlouhé trvání.

Nahlížej v malém velké,
v nepočetném mnohé.
Připravuj obtížné, dokud je snadné,
prováděj velké, dokud je nepatrné.

Proto moudrý tím, že nikdy neusiluje o velikost,
může svou velikost dovršovat.

Kdo chce v něčem zasahovat, ničí to.
Kdo si chce něco přisvojit, ztrácí to.
Buď stejně pečlivý na konci,
jako jsi byl na počátku,
pak nezmaříš žádné dílo.

Tak i moudrý vládce:
aby mohl být nad lidem,
musí svá slova umět klást pod lid;
aby mohl stát před lidem,
musí svou osobu umět klást za lid.

Protože s nikým nesoupeří,
není na světě nikdo,
kdo by se odvážil s ním měřit.

...

Leč: přemíra slov svůj počet vyčerpá.
Není proto lépe zachovávat "míru věcí"?

Když tak uvážím, jak úzká je klec, která svírá všechny činorodé a poznávací síly člověka, že všechna činnost má jen jeden cíl: ukojit potřeby, které zase nemají jiného účelu než prodloužit naši ubohou existenci, a když si pak musím doznat, že všechno uklidnění v některých otázkách je jenom polosnovou rezignací, která pomalovává stěny vězení, ve kterém trčíme: to všechno mi rdousí slovo v hrdle.