vizor1 Muž, 255 let / Varšava

Přepadlo mě takhle uprostřed léta bilancování. Kulturních akcí a akciček nepočítaně, ty vydařené ve výrazné přesile. Ale některé z nich zůstanou víc než ty ostatní a z těch nezapomenutelných se mi uložil tento prozatímní žebříček:

1. Litoměřický TamTam – 14. až 16. května
Za všechno. Za program bez jediného hluchého místa, za neuvěřitelnou pestrost a netušené kombinace vrcholů s podzemím, avantgardy s poezií, za setkání s novými skvělými lidmi, no prostě za všechno.

2. Dÿse a Seven That Spells – koncert Němců a Chorvatů v budějickém Velbloudu 27. června. To je tak, když ti někdo vytře zrak a pak pěkně postupně mozek i tělo. Hudební zážitek srovnatelný s nárazem do Marsu. Tohle je cena vyloženě za hudbu a strhující živý hraní.

3. Festiválek Respect to the Noise v Peníkově 24. července. Oni by se s předchozími klidně o to místo mohli dělit. Ale jak je to subjektivní, tak Peníkov až třetí jen proto, že pokaždé když jedu do Peníkova, tuším, že to bude fajn. Tohle je hlavně cena za akci, která mě po dlouhý době po všech stránkách naprosto utahala a byla silnější než já. :-)

Zvláštní uznání bych ještě mohl udělit Litoměřickému kořenu na začátku července. Nebo spíš sobě. Hudebně stál sice za starou bačkoru, ale přispěl k tomu, že jsem po šesti dnech permanentního naložení v lihu pak po návratu získal nějaký nový vztah k alkoholu. Stal se ze mě sváteční chlastač. :-)

To samozřejmě není zdaleka vše pěkné, co mě v muzice letos zatím potkalo. Po necelém roce se do Budějc vrátili třeba Don Vito, aby přitáhli s sebou Pneu, Shield Your Eyes a před nima si eště zabrnkali naši místní mathlukaři Depakine Chrono – večer s orgastickým vyvrcholením ve stylu „všichni se všemi“, tahle akce nesmí v topce chybět. Znovu taky přijela Iota, tentokrát s violoncellistou místo rapera. V Peníkově jsem v červnu zažil úžasné Chorvaty Radikal Dub Kolektiv, kteří mi zase znovu připomněli, že mi elektronika v našich budějckých sklepích opravdu chybí. Hodně dobrý byl březnový víkend s Už jsme doma (Budějce + Nahořany), ojedinělá záležitost byla v Nahořanech svatba zpěváka Ausgerechnet za aktivní účasti celé téhle kapely, k níž si poté přisadili Mrazák a nakonec i Markantní úbytek mechanických krtků. :-)

A to nemluvě o takových příjemnostech jako byly Mrtvý noty nebo Evropský den akcí proti rasismu. Děje se toho děje, hodně a hodně.

"Klezmerský" koncert Benjyho Fox-Rosena ve Velbloudu 19. července byl naprosto skvělý a přestože "kvintet" byl tentokrát čtyřčlenný, bez nemocného akordeonisty, byl hodně lepší než jejich první vystoupení na témže místě v listopadu! Více avantgardy a hloubek z jedné strany a více hraní, improvizací a vůbec blbnutí muzikantů ze strany druhé. A nikoli čistý klezmer, ale cáknutý, tak nějak úplně přirozeně, vlivy ze všech možných stran, od Jamajky po Liverpool. K tomu skvělá atmosféra a počet návštěvníků opět vyvracející teorii, že dělat ve městě koncerty o prázdninách nemá smysl. :-)

Byl Kořínek byl a pokud se dá úspěšnost akce měřit počtem ztracených věcí, patřil tenhle ročník pro mne k nejzdařilejším :-)) Bohužel jsem propil a prospal večerní program druhého dne po celkem unylém (teda výhradně hudebně!!) odpoledni druhého dne, tudíž jsem přišel např. o Sedaa. Z věcí, které jsem neprošvih, byli nejzajímavější Rakušáci Attwenger. A opět jsem si užil české klasiky - Traband, který se mi líbí čím dál víc, od té doby co to není balkánská dechovka - a Neočekávaný dýchánek, tentokrát koncert s takovou atmoškou, že se divim, že sem toho nepoztrácel víc. :-) Lidi a atmosféra, to bylo letos strhující, všežravé a ďábelsky svůdné snad ještě víc než kdykoliv předtím. I přes letošní slabší dramaturgii hudební zůstává Kořen naprosto jedinečnou záležitostí.