Víkend s újédé
Můj fejsbukový přítel Už jsme doma byl v pondělí 15. března systémem vypátrán, že slaví 25. narozeniny. Takže jsem ani netušil, že víkendová jízda s UJD byla vlastně oslava narozek. A byla to Oslava!
Klucí si odskočili na těchhle pár koncíků ze studia v Brně, kde nahrávaj novou desku Jeskyně (křest tuším 13. května v Praze v Akropoli) a už na tom pátečním koncíku v budějckým Velbloudu bylo sakra znát, že jsou na to živý hraní hodně nadržený. Nový písničky si tentokrát odpustili, dali samý starý fláky. Ovšem bezvadný. Ale to, co jsem zažil na druhej den v Nahořanech u Volyně, to už hraničilo s extází. Esli sem si někdy myslel, že s těma přísně udělanejma aranžema bez prostoru k improvizaci musí bejt každej koncert UJD v podstatě stejnej, no tak tendle víkend mě z toho vystřízlivěl. V Nahořanech se děla taková energetická výměna, jakou jsem na UJD nezažil snad eště nikdy. Typicky: u pódia vlevo ode mě stál chlapík, no né snad v mým věku, ale podle občanky už taky teda né mládež, a ten tam prostě na začátku jen tak stál, pak se postupně začal hejbat a klátit, až skončil v podstatě v regulérním pogu. A na hudebnících na pódiu bylo nepochybný, že tohle vyndavání je vzájemný, oni si s těma nikterak jednoduchejma partama pohrávali s lehkostí, jako by si stavěli bábovičky na písečku, ještě si k tomu stihli dělat šaškárničky, jako by jim to bylo málo. Na týhle sestavě je už dlouho znát, že je to dost baví, ale takhle sem to teda eště nezažil.
Zvuk byl velice dobrej a hlasitej, ale skutečně hluchnout sem začal, když si lidi po základní hrací době začali vyřvávat přídavky. Po prvním obligátním Jó nebo nebo se sálem začalo sborově nést "aj lov jú máj béjby máj suít čerí" a k tomu eště kdosi za cosi loboval přímo u Míry Wanka, takže, což taky není pro ně typický, se klucí odhodlali podrobit vůli davu a dali ten "starej dobrej" Hollywood. A spletli se, esli si mysleli, že tím to pro ně končí. Dávno lajv neslyšený Sopot s finálním celosálovým mňoukáním, taková byla koncovka.
Byl by ovšem těžkej hřích nevzpomenout o překrásné Orchestře, která UJD v Nahořanech předcházela. Duo housle+bicí, zařazení jehož stylu s radostí přenechám odborníkům na šuplíky - vrstvené party na elektrické housle, včetně zvuků nikdy na žádné housle neslyšených a rytmy, které k nim patří úplně přirozeně, ale zkus se jich dopočítat. Představ si zasněnej punk v tomhle složení. Orchestra mimo jiné složila muziku k jednomu představení v Jihočeským divadle, který má v Budějcích premiéru na apríla a možná se odhodlám poprvé od základky zase do tý budovy vstoupit. ;-) Hans z mezitím dorazivší budějcké výpravy po setu Orchestry pravil, že po tomhle vlastně už nemusí slyšet nic dalšího. Jenže s UJD se to má tak, že můžou zahrát po čemkoliv a stejně tě dostanou. :-)
Já to měl celé ještě zpestřené neplánovanou společnou cestou s UJD z Budějc do Nahořan, při které jsem zjistil mimo jiné, že vynález typu GPS dokáže být někdy i docela zábavný, pokecem po nahořanským koncíku a vrcholným vyprošťováním skupinové dodávky od Hospůdky pod Kapličkou po ledu nahoru na "hlavní silnici", což byl takový light thriller. Až se přemluvím k otrocké počítačové práci, přihodím sem nějaké ty odkazy a aj fota budou. ;-)
18. března 2010: Tak sem to tu prolinkoval a fotky jsou na rajčeti. ;-)
