V úterý 8.12. - IOTA + JACK IN MY HEAD ve Velbloudu v Budějcích. Zadara! IOTA byl můj
největší hudební zážitek tohohle jara, jak je patrno taky na konci profilový stránky. ;-)
A navíc významné datum: narození Jima Morrisona, smrt Johna Lennona...
No já to vezmu od toho jara. Francouzská aliance poprvý iOtu do Budějc přivezla 26. března 2009. Čekal jsem slušnou, spořádanou akci, ani jsem na ní moc nechvátal, trochu
sem si neuměl představit, jak přežiju dávku pomalýho dubu na živo. Bude nebo nebude to reggae? Vlítl sem už do probíhající produkce a hned mě navíc vyděsil pohled na rappera, neb k rapu mám už pěkných pár let dost vyhraněnej vztah – v tom
klasickým pojetí ho prostě nedokážu vystát. Inuž, trvalo pár náct minut a octl jsem se pod tím pódiem zcela požrán psychedelizujícím elektrem valeným do lidí s neskutečným nadhledem energeticky strhujícího Fanche – člověka, kterej JE iOta. A eště o
nějakých dalších iks minut pozdějc sem užasle zjistil, že bez toho rapu by to nebylo ono. Po skončení setu zvukař zahlásil, aby lidi neodcházeli, že se bude pokračovat. Oba chlapci se pak vrátili a zopákli si nějakou větší půlku setu eště jednou. No a
když už sem byl timhle fakticky odvařenej, chopili se pak ještě s jedním klukem harmošky, houslí a nakonec i piána (který už teď ve Velbloudu nějak není v provozu) a jeli do poslední kapky potu. Byl sem u vytržení a domů šel někdy za svítání,
hlava plná jasu.
Teď na druhej den po osmým prosinci jsem ani moc dlouho nemusel přemejšlet, co mi tentokrát na tý muzice chybělo – stopáž :-) Toho půldruhýho setu psyche trip elektro dub hopu a nevím čeho byla pro mě tenkrát optimální dávka. Té teď
v prosinci nebylo dosaženo a to navzdory tomu, že už v pondělí 7.12. si chlapci vystříhli akustickou předehru v Café Hostelu, asi půlhodinovou, v níž ukázali, že temné psycho se dá bez nejmenší námahy vyludit i jen z harmošky a
violoncella.
Tahle druhá návštěva iOty v Budějcích se tedy obešla bez rappera, na jehož místo si Fanch pořídil ke spolupráci violoncellistu Martina alias Jack in my Head. Ten odstaroval sólo úterní večírek taktéž potemnělou muzičkou. 35-minutová
sestava byla o něco zasněnější než následná necelá hodinka iOty. Pořád otravuju s tou stopáží, ale když ono to fakt bylo celé nějaké krátké. ;-) Nicméně přeslechnout se nedal hudební posun iOty. A když mi v tom nedosytu nezbylo než se na druhej den
dorazit na jaře zakoupeným cédem „court toujours“, ozval se mi v první skladbě vlastně typickej dubovej houpací rytmus, čímž jsem si uvědomil, že skladby na koncíku byly sice povětšinou taky houpavé, ale víc elektro a míň dub. Taktéž mi přišlo, že
neklidných a drásavých zvuků poněkud přibylo, ačkoliv Martin ze Zutra pravil, že by jich klidně mohlo být ještě víc. :-)
Večírek se ani tentokrát neobešel bez akustického závěru, který nakonec trval snad stejně jako „hlavní koncert“ a podobně jako na jaře se zbytek návštěvníků u něj do libosti vyblbnul, nejlépe oblíbeným bubnováním do židlí. :-)
To základní platí pořád: iOtu doporučuju každýmu, kdo nemá vyloženě averzi k elektronice. Pakliže vám přímo nevytřou zrak, přinejmenším se u nich skvěle pobavíte. :-)
Photki na rajczeti:
Vídeo z 8.12.2009:
Youtube Video Hgj4arVKiFM
Vídeo z 26.3.2009:
Youtube Video ZW57dx2SVf0
iOta web:
Jack in my Head web:
