vizor1 Muž, 255 let / Varšava

sobota 24.10. a neděle 25.10. - Dny otevřených ateliérů, možnost najuknout výtvarníkům do kuchyně - Jižní Čechy

sobota 24.10. Third Movement (A) + Rageous Gratoons (F) - Budějce, Solnice, Jazzové dny

sobota 24.10. Social Party + Nuly + Kool-Aid - Budějce, Velbloud

Sobota tedy fakt začala v Solnici, Third Movement je jak na mě celkem klasický jazzík v provedení tří moc sympatických dívčin. Rageous Gratoons to rozbalili se vší parádou a jen trochu škoda těch stolečků se sedícím publikem. Bylo to na pařbu a tančilo se u východu. Ve VelBloudu sem kupodivou stihnul půlku celé akce, bohužel tedy minul Social Party, skvělou bandu, kterou pamatuju z Browna. Nuly - ty prostě zrajou jak víno. A Moss Call Lees to opravdu sluší, když nehrajou jako první. Nakonec jsem si zažil po delší době příjemnej alkovečírek. :-)

Ale ta hlava na druhej den! Takže na výtvarníky jsem se vykopal až po 14. hodině Nového Času. Zamířil jsem to na Dobrovodskou do galerie AVE paní Lidie Nastašinské. Měla tam totiž hrát hudba, tak jsem to zvolil jako bod č. 1. Vážná hudba - české písně a árie - na dva vokály a piáno mě trošku uspávala, na mě přeci jen moc konzervativní. Zato na esotericky nadechlé obrazy jsem se vydržel dívat dlouho. Paní Lidia mi nakonec ukázala ještě další obrázky v pokoji, kam jsme šli chodbou s jí pomalovanými dveřmi, cestou viděl jí pomalovaný závěs a skříně a ty věci prostě žily!

Ve čtyři hodiny po procházce a návštěvě u Exxona (jojo, taková návštěvní neděle ;-) ) už mi bylo jasné, že tomu moc na prdel nedám, ale však také nedává smysl obíhávat co nejvíc všeho. Zato jsem se začal zastavovat u věcí a výloh (třeba v Krajinské obchůdek se sklem), kterých si běžně nevšímám. A tak jsem to tak nechal - projít si to jako turista v cizím městě. Krátce jsem proběhl galerií u Beránka s fotkama a nakonec došel ještě za panem Miroslavem Novotným - jeden z vyhlídnutých v katalogu, byl jsem zvědavý, jak se vytváří obrazy z kůže. Nakonec jsme si povídali něco přes hodinu a pořídil jsem si aj malý suvenýr.

Dny otevřených ateliérů je báječněj nápad, nevím, jak jinak bych na výtvarníky přišel, když ne náhodou a když po výstavách moc nechodím. Vůbec jsem netušil, kolik výtvarníků tu žije a tvoří. Letáček s plánkem a seznamem umělců si schovávám a jak bude čas a chuť, vyměním sem tam procházku po přírodě za cestu za uměním. Už teď mám v seznamu zakroužkovaných pár položek, na které se dnes nedostalo a chci. :-)

pátek 23.10. A bude hůř + Píchlá duše + Piknik - Budějce, VelBloud

A bude hůř nedorazili. Takže hůř nebude. Takže jsem přišel až pozdějc, na kus Píchlé duše a hrálo jim to skvěle! Poprvý jsem ocenil zvuk z novýhou velbloudího aparátu. Předtim jsem si na něj nějak nemoh zvyknout. Návštěvnost hojná, pro mě kliďánko. ;-)

Jak se to tak stává, úplně náhodou jsem dorazil na jeden z nejlepších koncertů na světě (když mi po prokultůrněném víkendu podruhé nabídli volňáska a odpadla mi jedna práce, zved sem se a šel). Mina Agossi a její Trio zahráli v budějcké Bazilice v rámci Jazzových dnů, ale co tohle bylo za jazz, to jsem eště neslyšel. Od samého počátku strhující fúze - směsice všeho možného, jedna skladba stylově nepodobná druhé, úžasný vokál Miny a dokonale ulítlej doprovod kontrabasisty a bubeníka - prali to do lidí s neuvěřitelnou lehkostí. První skladba byla determinantní - hypnotizující Closer to me začala nenápadným jednoduchým motívkem, postupně gradovala až do totálně zběsilýho bubeníkova sóla, kterej jí celou (15 minut, 20?) hrál ručně, čti bez žádnejch paliček, pak na chvilku ticho jen s nějakým štěbetáním, proložený ovšem křikem a aplausem užaslýho publika a pak v trochu jiný náladě pokračování skladby. Fakt jsem tisíckrát nevěděl, co z toho je ještě kompozice a co už improvizace. Muzikantům to bylo šumák, oni si prostě hráli. Muzikou tam byly i prokládky mezi skladbama, nejenom proto že tahle paní zpívá, i když mluví. K tomu si přidej basákovy experimenty a smyčkovaný motivy. A všechno dohromady to dává jednoznačnej, jasnej ksicht. Tihle lidi tu hudbu nehrajou, ti jí žijou. Dokonce! Dokonce mě poprvý v životě u údajně jazzový kapely sóla na nástroje nenudily, ale absolutně bavily! Prostě: originální, své, svébytné, vtipné, svůdné, omračující, zábavné a obrovsky pozitivní. A to tyhle přívlastky zdaleka nepostihujou všechno na tomto báječném Triu. :-)