vlasta_litac Muž

K tomuhle mne vyprovokoval Marek Dusil: "hoj Lítači! Nějak jsi skončil s blogama! Co to? Každá sociální síť má časově omezenou oblíbenost?"...

No, to musím uznat, že to tak opravdu chodí. Ale u mne jde i o jakési nehudební období. Prostě občas nějaký ten koncert, kde jde spíše o kamaráda(ku) a jde se dál. Prostě TO nepřivoláš. Jen jednou, to jsme s dcerkou jen tak zašli do brněnské Skleněnky. Kloaka 69! Kluci hráli celým srdcem a jako profíci. Jazzrock jako z krásného období hledání fůze někdy v 70tých. Jenže tohle ti kluci nemohli zažít, ještě nebyli na světě! A sami říkají "atternativ rock". Vždyť to je jedno, prostě to bylo tam! Moje kapela roku.

Youtube Video Rxvxs4xD7-M

Před rokem jsem se toulal po jižní africe, předtím i po severní a nic. Svatba v zaprášeném polopouštním městečku na jihu kontinentu, stejně tak tržiště v bezvýznamném meštečku na jeho severu, všude převládá reprodukovaná hudba, často importovaná ze západního světa. Jako by planá země. Ale tak to přece není. Přece Afrika je obrovský kotel hudby, i přes bídu kterou tento kontinent prožívá. Náhoda. A pak najednou zapadlý přístavní bar hučící jazzem. O veselých tancovačkách na něž se farmáři - búrové sjíždějí stovky kilometrů se jen doslýchám. Silvestrovský zdivočelý Johanesburk ale drsně naživo, obrovské černé termitiště, natěšená společnost tancuje na balkónech, dusno, přeplněné ulice, půlnoční rachejtle zanikají v obrovské tropické bouři.

Ošetření kamarádova vyvrtnutého kotníku v polní ambulanci bylo skutečnou muzikoterapií:)

Youtube Video oXny7qBbSwo

Jestli jsem tak trochu něco očekával od Afriky, vůbec nic jsem nečekal od podivného anglického ostrova. Jsem tu zrovna pracovně zatoulán kdesi na jihu. Když se člověk musí sám uchytit v neznámém prostředí, není mu zrovna snadno. Bojuje s různými nástrahami, jež jsou většinou v něm samém. Tuší že stačí myslet "jinak", ale než zjistí jak, si občas nabije hubu. Tak je rád že si zajde aspoň ta to pívo do místní putyky. Royal Oak! Krásná dřevem obložená, léty ohmataná, tu se cítím dobře. Královský dub. K večeru tu kdosi rozbaluje nádobíčko. U mikrofónu se střídají lidičky co tu sedávají. Hospoda se plní, atmosféra ta úplně nejlepší. Sešli se kamarádi, šlape to. Poslechněte si: Paper Faces (více o kapele), ale naživo, tady v hospodě, hmmm!

To je úžasné, příjde to když to člověk vůbec nečeká. Nepřivoláš to, jen to můžeš přijmout. Pokorně nebo s nadšením, to je na tobě..

Tentoktát vůbec ne o hudbě, ale o tom, čím žiju nejvíce.

Vzdušným vandrováním ... reportáž.

Tak mí milí,
  prázdniny jsou v tahu a tak je čas se v tom sychravu stáhnout do klubů. A tak jsem se nechal vyprovokovat, a rád, jistou Danou která mne zaujala tu na Bandzone a rozhodl se navštívit její koncert.
  Jenže,
cestou, až do daleké Prahy, jsem vyladil nějaké tamní exotické rádio a to mne pobavilo pro mne naprosto neznámou skupinou Jananas. Taťánu Míkovou znám důvěrně z kvalitních televizních předpovědí počasí, tak důležitých pro mé lítání. Ale že se stane terčem vtipného textu a opěvovanou idolkou, mne pobavilo i zasáhlo současně.
  Byl to snad osudem nachystaný dáreček: Jako předskokani na Danině koncertu se objevila právě trojka Jananas! Co objevila, úplně zazářial!! Už od zvukové zkoušky "to bylo tam"! Zpěvačka, jakoby vypravěčka  excelentních anekdot podávaných s kamenným obličejem doslovně klátila obecenstvo. To pukalo smníchy. Tomu se nedalo odolat.

Kytarista Honza mi zase připamínal energií se kterou do toho řezal a možná i trochu zjevem Jacka Blacka z Tenacious D (na jejich klipy na vaší trubce se taky musíte podívat!). Z nahrávek na CD i webu to ovšem nepocítíte, ve srovnání s tím co se dělo v Bluessklepu jsou chladné. I když Janin ostrovtip tam zůstává. Takže kdo to teď čtete, teď už musíte na jejich koncert! Zrovna tak jako u Tenacious D jde o divadlo! Ale přesto: uplynuly dva týdny a já si pořád pouštím CD i videjka Jananasů...

A tak se díky téhleté Chladné s Sladké Janě Hloupý Honza dozvídá o Xindlovi s jeho silnými texty (na CD "Návod na čtení manuálu" si tahle Fantastická Jana vystřihla s Xindlem X docela slušné duety!)

.

.

a přes Janino vyznání i o excentrickém Vladimíru Franzi, jehož hudba vůbec nezní tak jak vypadá jeho největší výtvarné dílo, kterým se stal on sám:

Cos mu to Jano udělala, ty ses vdala! Teď už nemůžeš leštit jeho kov...