Zdálo se mi, že jsem byl s nějakejma lidma na náměstí nějakýho města. Všude bylo plno lidí, měla tam bejt nějaká akce. Pak tam byla nějaká partička lidí, asi nějakejch muzikantů z nějakejch kapel. A náš basák Šwarda jim řekl, aby po mě stříkali
pistolkama na vodu. To mě naštval, protože jsem ho považoval za oddanýho člena kapely a teď se takhle proti mně spiknul. Tak po mně začali stříkat. To mě štvalo, protože se začínalo ochlazovat a mně bylo jasný, že budu muset přespat někde v trávě. Nedali
mi pokoj a ikdyž po náměstí chodili esenbáci, bylo jim to jedno. žádný pomáhat a chránit. Dokonce vzali provaz, kterým mě nějak obmotali a pověsili mě na takovou dřevěnou konstrukci a nohy jsem měl nahoře.
Pak střih a najednou po tom náměstí jdem s partičkou lidí a najednou se k nám přidá David Koller. Jdeme na tom náměstí na veřejný záchody v takový dřevěný budce a když vyjdem, všiml jsem si, že David ještě nevyšel. Ale všem to bylo jedno a šli dál. říkal
jsem si, že přece na něj musíme počkat. Pomyslel jsem si, že jak je David utiskovanej, tak jsem bejval vždycky i já. A že díky tomhle asi jsou muzikanti uschopněni dělat muziku, že ze sebe tím stíraj minulý ústrky 
Nakonec to skončilo tak, že jsme na tom náměstí seděli s Davidem a střídavě brnkali na španělku a bavili jsme se o akci, která probíhala. Bylo jasný, že z týhle akce budou velký prachy. A ten tejpek, co po mně předtím stříkal pistolkou se mně zeptal,
která jeho skladba se mi nejvíc líbí. Já mu řekl, že od něj ale nic neznám.
