Nejdražší cesta do práce..
Píše se 4.únor roku 2009..
Žádná přírodní katastrofa ani teroristický útok ale neObyčejná cesta do práce.
Jako každý den sedám v 05:40 do svého Renault Scenic, se slušným výhledem na to, že je středa a pomalu se blíží Víkend.
V podstatě cca 200m od baráku, šílená ledovatka na kostkované silnici.Nepřiměřená rychlost cca 45-50km/h, smik a s naprosto neovladatelným autem se řítím mimo silnici.
Náraz do oranžové škody 100, která to napsovala necelých 20 minut do Favoritu, který i ten tento den nezvládl řízení a narazil do sloupu.
Rána jako kráva, airbag v hubě a slušnej šok.To první pocity po nárazu.
To, že jsem byl až třetí učastník nehody, jsem zjistil až později.Myslel jsem si, že tam auta stojí zaparkovaná.
Hned jak jsem vylezl z auta a viděl ten rozdrcenej předek, veděl jsem, že to nebude dobrý.Zastavil mi kolejedoucí kamarád a vzal mě vzbudit rodiče.Krásnej budíček..
Když jsem došel k autu, už tam byl napáskovaný čtvrtý vůz.Trefil plot a dříví naskládané za plotem.Jediný spolujezdec tohoto vozu měl malé poranění, jinak se nikomu nic nestalo, což je to nejdůležitější a podstatný.
V 07:00, tedy o hodinu později přijíždím do práce.. 60 minut a skoro 60 000,- tohle radši ani nebudu komentovat.Celý den jsem se stejně nemohl soustředit
Když mě Šárka odvezla z práce a uviděl jsem za deního světla svoje auto, uvnitř jsem brečel jako novorozeně, křičel jako T-Rex a uvědomil si, o co jsem přišel.
Nebudu si hrát na hrdinu, jsem z toho slušně v háji a slzy v očích mi zůstanou ještě asi docela dlouho..
Jen co bude ruka fit, sednu za bicí a pořádně se z toho vymlátim..Jiný lék neznám.Jedině tam jde totiž realita mimo mě.
...................................................................................................................................
