PF 2009 - happy new fear
Je další rok, tentokrát s pořadovým číslem 2009. Fičí to rychlejš a rychlejš. A čím dál častěji si to uvědomuju... no co už :-) Konec toho loňskýho roku byl ve znamení veliký hroudy práce, předvánočního šílenství (kterýmu se mi teda letos docela dařilo vyhejbat) a jedný velmi smutný události. Můj první pejsek Oliver, kterýho jsme si před dvanácti lety se sestrou pořídili, to zabalil. Dlouho trpěl a tak nakonec došlo na to šílený rozhodnutí, kterýho se myslím bojí každej, kdo měl někdy psa :-(( Je to tvrdý, ale je to život... nicméně Oliver byl největší king a mousekiller a snad je mu teď náramně a užívá si někde v nebíčku s buřtama a krásejma retrievřicema.
Vánoce jsem pak strávil v lehkém a klidném tempu, ze všech lidí okolo čišela pohodička a bylo to vůbec velmi příjemný.
Mezi svátkama nás čekala výroční Atari večeře. Zašli jsme na do restaurace Louis Armstrong a musím říct, že jsem se fakt těšil. Nicméně po hororovým zážitku s hořkejma plesnivejma bramborama, ledovým krvavým biftekem, kterej byl uplně kyselej (pan číšník pak sice přišel s výmluvou, že přeci argentinskej bejček bejvá nakyslej!!!!!!! – wtf?) nemůžu nikomu doporučit. Sice se pak snažili omluvit palačinkou zdarma... u tý bych jim okoralost odpustil... ale stejně to nemělo ten správnej efekt, protože jsem si (a nejen já..nebyl sem jedinej „problémovej“) málem vylámal zuby vo skořápky od ořechů. Na všem bylo nejhorší, že to bylo všechno pěkně drahý, chjo... profesionalita jak prase. No.. tahle restaurace má ještě jednu pobočku v Italský, ale zkoušet to asi nebudu ani tam, i když prej je to tam lepší. Tedy velice upřímně nedoporučuju :-)
Pak už jen Silvestr, který byl taky klídek sám, s výhledem na Labe a na hrad Střekov a se zádama nahřátýma od krbu. Děkujeme za příjemnou společnost a přístřeší Kačence a Martinovi Von Královským.
Mno a novej rok, tramtadá se nese především ve znamení nekouření za což sem tuze rád a tuze mě to baví. Měl sem sice pár slabejch chvilek, ale jde to v pohodě vydržet a řeknu vám, je fajn cítit se svobodnej.... když člověk nemusí furt někam utíkat na cígo, i když vlastně nechce. Ale stejně trochu závidím těm co to maj hozený do tý polohy, že si vydržej dát jen jednou za tejden dvě cíga když je příležitost :-)))
Jo a taky mi bylo třicet... a opravdu na tom není nic zlomovýho. Cítím se čím dál stejně :-) A děkuju všem za krásný dárečky a přání. Jen z toho padáku mám trochu staženou prdel :-) Nicméně jsme si řekli, že z toho skákání uděláme hromadnou akci, tak přemejšlejte, kdo byste si taky chtěl skočit z letadla a až bude trochu teplo, uděláme bezvadňáckej vejlet a zalítáme si, hehe. Že by rekord v seskoku nejvetšího počtu Bandzone fans najednou?? :-)))