Trip do USA (2.)
No... takže jak to bylo dál... Vylezl jsem do letištní haly a musel po tom všem vypětí na chvíli sednout na prdel. Po chvíli jsem ještě vyzvedl krosničku a briketku a jal se pomalu hledat kudy do Athertonu. Naštěstí mě Nikolka vybavila docela podrobným popiskem a tak jsem byl docela v klidu. Hlavně po všech těch peripetiích už mě nemohlo rozházet, že musím v cizí zemi najít ve složitém dopravním systému cestu skrze 4 vlakové spoje a tedy 3x přestupovat... že je tam všechno jiné a já co mám paniku i z přestupu na Můstku sem byl nějak zázračně v klidu :-)
Po odpálkování několika vtíravejch taxikářů jsem našel letištní AirTrain. Popojel pár stanic po letišti a přestoupil na BART - jakýsi metrovlak. Zakoupení lístku v pohodě. Jedna stanice a další přestup, opět na BART, ale jakýmsi jiným směrem. A za pár chvil už jsem byl opět na přestupu, tentokrát na klasický příměstský vlak. Další kupování jízdenky a první socka. Dvoumetrovej černoch vypadající docela v pohodě něco velice nesrozumitelně mlel... a když viděl že nerozumím, počkal až mi vypadnou drobný z automatu na jízdenky a začal na ně ukazovat. Pak až mi to došlo - normální klasická socka. Tak dostal dva dolary a spokojeně vypadnul. Nikoly návod makal perfektně a tak jsem jí bez vážnějších problémů mohl zavolat, že mi to jede za půl hodinky tak, že se sejdeme v Red Wood City na nádraží za hoďku. Sedl jsem si na perón a spokojeně nasával první opravdu teplý paprsky toho roku, a čmuchal jsem jsem zvláštní vůni ve vzduchu, která měla příjemně vlhkou mořskou příchuť.
Mašina pohoda. Cesta půl hoďky skrze předměstí San Francisca, resp přilehlá městečka směr San José. Všude palmy, horký ulice, vlahý vítr, velký káry, klídek a příjemná atmoška. Za pár stanic je tu ale už výstup a já vylezu ven. Chvíli čumím, kde mám Nikoletu, ale za pár okamžiků už vidím, jak na mě mává nějakej vytlemenej člověk na druhý straně nástupiště. no jo... je to ona :-) Rychlé přivítání a už šupky do auta a frčíme do Athertonu. Nikolka začíná definovat, jak to mezi náma bude dalších 14 dní - tedy ona žvaní, já čumím :-)))) Ale vůbec mi to nevadí, mám na co čumět. A tak se proplétáme širokýma silnicema maximální rychlostí 35 majlí, kterou všichni přesně dodržují. Za chvíli vjedeme do milionářské oblasti Atherton, kde v krásných domech bydlí ti nejbohatší obyvatelé San Francisca a okolí. Je to samej Southfork. Proti ním je domeček nikoliných hostparents výrazně skromnější ale i tak je to fajn barák :-) Doma poznávám ukrajinskou kuchařku Innu.... a hlavně tři klíšťata který Nikola hlídá. Holky jsou v tom nejhorším věku 4-5 let a jsou to hustý uragánky. Okamžitě si mě ochočily, byl jsem pro ně ideální opička na hraní. Vtipný je, že rodiče otce rodiny jsou češi atak jak otec tak holky mluví lámanou češtinou - hodně vtipnou. Holkám se prý díky Nikole velmi zlepšila. Každopádně byly fakt roztomilý, ale po chvíli na zabití :-) Ubytoval jsem se u Nikolky v cassitě neboli v domečku (před Nik tam bydlela chůva z mexika a tak holky domečku říkali španělsky a vlastně i uměly španělsky... což je fajn, získat dva jazyky jen tak...)
Pak jsem se seznámil ještě s paní domácí, která je vyzývaná, páč na děti má au pair, na vaření kuchařku, na peníze manžela a tak jen zevlí. Nicméně smysl takovýho života mi malinko uniká. Nicméně dík časovýmu posunu už na mě začínala jít nějaká deka.Přeci jen už bylo něco okolo třetí ráno našeho času a den byl kurva náročnej. Tak jsem chvíli vytuh na dece u bazénu. A pak už začalo zapadat sluníčko a byla docela kosa. Tak došlo na spánek. Druhej den sem chrněl dlouho a sbíral síly. Nikola stejně makala. Pak mě ale vzbudila a jeli jsme pro holky do školy a že je vezmeme odpoledne někam do parku. Nastal čas prohlídky Athertonu a okolí.
S holkama byla v parku prča, navštívili jsme i nějakou mini zoo a technický hřiště nebo jak to nazvat.... prostě různý technický píčovinky pro děcka.
Večer jsme pakšli na prochajdu po městečku a první véču v USA. Bylo to nejlepší mexický jídlo co jsem kdy jedl. Má to něco do sebe, že tam žije hromada mexičanů. Ten večer se taky začal budovat poznatek, že americký jídlo stojí fakt za hovno, ale mexiko je mňamy. Zdravý, chutný a pikantní...navíc za pár babek.
Pak už jen noční prochajda domů a hurá na kutě.
Rano nás čeká odlet do Vegas, táákže brzké vstávání. Od zítra začíná ta zajímavější část vejletu :-)